 |
| Bílomodročervená trikolóra |
Poznámka:
Na obraze kroměřížského malíře a sochaře Antonína Tomáše Becka (1835-1908) Slavobrána k uvítání císařů zachycujícího slavobránu postavenou při příležitosti setkání císaře Františka Josefa I. a cara Alexandra III. v Kroměříži na konci srpna 1885 je zachycena vlajka, která se díky znázornění divákovi jeví jako červeno-modro-bílá trikolóra. Vlajka je však v podobě korouhve a protože stranově „rotuje“ na volně přivázaném příčném ráhnu, jeví se tak (obrácená k divákovi rubem), ale je vždy a pouze bílo-modro-červená. Při popisu se uvádí vždy ve správném pořadí barev, bez ohledu na špatné vyvěšení, nebo rotaci (ve větru – tento případ u korouhve) či pohledu zezadu atd. Je tedy dost dobře možné, že pořadí barev červená-modrá-bílá odpovídá skutečnosti, ale může se jednat jen o nesprávné vyvěšení, a vedle červenobílomodré verze historické moravské vlajky byla sice používána i verze červenomodrobílá, ale jen "jen naoko", anebo díky nesprávnému pochopení popisu říkajícímu, že vlajka je "červenomodrobílá". Červenomodrobílá trikolóra je (v tomto znění) popsána v roce 1908 ve sněmovním protokolu moravského zemského sněmu z 6. října 1908 (28. sezení 2. zasedání). Přesnému chápání tohoto popisu by jistě prospělo, kdyby byl doplněn určením, která barva je nejvýše na žerdi, jako je to popsáno v článku Orlice, časopis politický, 8. září 1888, Telč, příloha Orlice k číslu 19: "O barvách praporů: "Trikolora slovanská jest totožná s ruskou: červeno-modro-bílou. Bílá pak budiž nejvýše na žerdi připevněna.". Dobové novinové zprávy ke kroměřížskému setkání zmiňují dle vnímání a jazyka toho kterého novináře české a moravské/slovanské prapory vedle sebe; Kroměřížské noviny z 28. srpna 1885, Schůze císařů: "mohutné prápory barev českých a slovanských", "Dělať císařovna: "Pozoruji, že se zde velmi málo mluví po německu." Poslanec Kallus na to: "Jest to zcela přirozeno, protože země jest slovanská a obyvatelstvo slovansky mluví." K tomu podotkla J. V. císařovna: "Chcete říci český", načež p. Kallus: "Spisovnou řečí moravských Slovanů jest čeština.". Proti názoru, že trikolóra na obrazu má být chápána jako červenomodrobílá, tak vyvstává názor jiný, který jednoznačně a jasně říká, že nikde na obraze není přítomna červeno-modro-bílá trikolóra. Všechny prapory/korouhve a „livrejové“ barvy na obraze mají jasný a identifikovatelný význam, který se dá přesně popsat/vysvětlit, když se divák nevědomě ptá, co to tam všechno divného visí. Zcela jistě i v oné době šlo o záměrně vícevýznamovou symboliku/výzdobu (viz jen u bílo-červené bikolóry, co vše, které znaky a vlajky, může společně „jednotně“ zastupovat), a podobně je tomu samozřejmě i u významu širšího využití bílo-modro-červené trikolóry v době 19. stol. Takto má ona trikolóra význam ruské národní vlajky (užívané vždy od Petra Velikého, i společně s krátkodobě užívanou imperátorskou černo-žluto-bílou), ale též ustálených všeslovanských barev (proto je má i selský jezdec před slavobránou na šerpě přes levé rameno). Jen shodou okolností „připomínají“ její barvy barvy znaku Moravy (ovšem v nesprávném/ne ideálním pořadí – správně je pořadí bílo-červeno-modré). Správné pořadí barev je u šerpy popisujícím bráno pohledově zleva doprava. Pořadí barev jezdcovy šerpy je bílá-modrá-červená, což se shoduje s pořadím barev klasické panslovanské/ruské bílo-modro-červené trikolóry. Pořadí barev se ovšem (logicky) bere při pohledu na jezdce (jeho tělo a šerpu) zepředu. Ne zezadu, jak jej vidíme na obraze. První barvu trikolóry má jezdec směrem ke své pravé ruce. Je lhostejno, zda si nasadil šerpu na pravé nebo levé rameno. To se dokonce předpisově liší i u některých velkostuh starých královských rytířských řádů. Správnější je ovšem mít „běžnou“ (ne řádovou, ale např. národní aj.) šerpu ze svého pravého ramene k levému boku. Třebaže ruské impérium v roce 1885 v Kroměříži použilo imperátorskou černo-žluto-bílou trikolóru/vlajku, bílo-modro-červená trikolóra byla tehdy již (vždy) ruská národní. A když ve Vídni politicky/válečně/jazykově/ústavně aj. „přituhne“, tak c. k. úřady tyto barvy „stíhají“ v jakémkoli pořadí (včetně bílo-červené na Moravě, místo žluto-červené).
