Žlutočervená a červenožlutá bikolóra

Podle Lubomíra E. Havlíka tvořily moravskou trikoloru barvy zlatá (žlutá), červená a modrá, na praporech se nicméně používaly jen první dvě barvy (žlutá s červenou).

Citace:
HAVLÍK, Lubomír Emil. Morava: k státoprávnímu postavení země v průběhu věků. Brno: Moravské občanské hnutí, 1990. 58 s. S. 31. Dále jen Morava: k státoprávnímu postavení země v průběhu věků.

Podle historika Milana Hlinomaze z různých variant moravského praporu, které byly od 19. století užívané, to byla právě žluto-červená bikolóra, která byla posvěcena úřady a která byla podle jeho názoru nejužívanější barevnou kombinací na praporech. 

Citace:
Ke státní a zemské symbolice českého státu v období 1526–1918, s. 168.
Ke státní a zemské symbolice českého státu v období 1526–1918, s. 173.

Na druhou stranu ale Hlinomaz připomíná, že na Moravě existoval v této věci po celé 19. století velký nelad a užívaly se "libovolně...prapory, vlajky a stužky v různých zemských barvách", a to včetně bílo-červeno-modré a žluto-červeno-modré trikolóry.  

Citace:
Ke státní a zemské symbolice českého státu v období 1526–1918, s. 167.
Ke státní a zemské symbolice českého státu v období 1526–1918, s. 169.

Také Ivan Štarha informuje, že moravské zemské orgány v 19. století považovaly za barvy země žluto-červenou, a to včetně barevnosti praporů.  

Citace:
Moravské barvy a moravská zemská vlajka, s. 169.

Nicméně také připomíná, že prapor nebyl Moravě nikdy udělen. S ohledem na právní uznání barevnosti moravského znaku Štarha považuje za oficiální moravské barvy bílo-červeno-modrou pro dobu do roku 1915 a žluto-červeno-modrou pro roky 1915-1918.

Citace:
Moravské barvy a moravská zemská vlajka, s. 170.

Milan Hlinomaz potom připomíná, že žluto-červená bikolóra se těšila oblibě především mezi německy mluvícími Moravany. 

Citace:
Ke státní a zemské symbolice českého státu v období 1526–1918, s. 168.

Žluto-červené bikolóry se nicméně v roce 1918 objevily také na některých soukromých českých domech v Brně vedle bílo-červených praporů národních. 

Citace:
PERNES, Jiří. Pod moravskou orlicí aneb Dějiny moravanství. Brno: Barrister & Principal, 1996. 285 s. Kapitola Československý stát prohlášen, s. 75.

Historik Václav Vojtíšek považoval potom příklon k červenožluté variantě moravské orlice (a zemských barev) za projev moravského separatismu podporovaného Vídní v rámci její centralizační politiky. 

Citace:
VOJTÍŠEK, Václav. Naše státní znaky (staré a nynější). Praha: Vesmír, 1921. 92 s. S. 68-69.

O tom, že se význam žlutočervené bikolóry po roce 1918 různil, svědčí skutečnost, že němečtí obyvatelé Moravy vyvěšovali na československé svátky právě vlajku v této barevnosti (žlutočervenou) jako projev jejich loajality k zemi. 

Citace:
KOUDELKA, Zdeněk. Znaky a vlajky Moravy a Slezska. In: Sborník z konference MORAVA 1918. Ostrava: KEY Publishing s.r.o., 2019. Dostupné online. S. 58-73.

Tato varianta je barvami i uspořádáním totožná s vlajkami některých měst, například pražskou, českobudějovickou, varšavskou či kladskou. 

Citace:
VÝBĚR Z DATABÁZE DLE ZADANÝCH PARAMETRŮ. České vexilologické stránky. Dostupné online.
Herb, flaga i logo Warszawy. Miasto stołeczne Warszawa. Dostupné v archivu pořízeném 21. 2. 2011. 
Symbole miasta. Klodzko.pl. Dostupné v archivu pořízeném 16. 3. 2011. 

Kvůli možné záměně používá v současnosti řada příslušníků moravského hnutí variantu vlajky se zlatočerveně šachovanou orlicí.

Prosazení zlatočerveného šachování moravské orlice do oficiálního říšského znaku Rakouska-Uherska

Teprve ve válečném období se nakonec podařilo prosadit zlatočervené šachování moravské orlice do oficiálního říšského znaku Rakouska-Uherska, když byla v říjnu 1915 veřejně oznámena změna rakousko-uherského státního znaku, což podle Ivana Štarhy znamenalo, že moravské zemské barvy byly mezi lety 1915 až 1918 žlutá, červená a modrá. Význam ústřední vlády byl zdůrazněn zavedením úředního pojmenování "Rakousko", což bylo předtím neoficiální označení pro "Království a země na vídeňské říšské radě zastoupené". Až teprve v roce 1915 byl pro "nové" Rakousko stanoven vlastní znak, v němž byl znak Moravy uveden s orlicí zlatočerveně šachovanou, přičemž do té doby se v Královstvích a zemích na vídeňské říšské radě zastoupených používal znak pro celé Rakousko-Uhersko, a v Uhrách se používal uherský znak.

Citace:
Das Wappen und die Landesfarben Mährens. Brünner Zeitung. 12. října 1915, čís. 233, s. 1. Dostupné online.

Nelze se potom divit, že za těchto okolností se v novinách během války objevilo konstatování: "Není proto přípustné tvrzení, že bílá, červená a modrá jsou zemskými barvami moravskými, jako nemohlo býti považováno v roce 1848 za "demonstraci", když se objevily poprvé na domech brněnských a olomouckých prapory v barvách zlatočervených."

Citace:
TRAUB, H. Jaké jsou zemské barvy markrabství Moravského. Národní listy (příloha). 12. března 1916, čís. 72, s. 9. Dostupné online.
BROŽEK, Aleš; FOJTÍK, Pavel. Moravská vlajka. Jaká, a jak? 1. část. Vexilologie: zpravodaj České vexilologické společnosti. Praha: Roč. 2018, čís. č. 187 (2018), s. 3683.

Oficiální prapor nebo vlajka ale Moravě udělena nebyla.

Citace:
Moravské barvy a moravská zemská vlajka, s. 170.

Červenožlutá historická vlajka Moravy

Již předtím bylo v červnu 1915 v Moravské orlici a Brünner Zeitung otištěno úřední stanovisko k otázce vyvěšování praporů na úředních budovách a soukromými osobami "při událostech pro naši vlast zvláště radostných": "Prapory buďtež v prvé řadě v barvách rakouských (černo-žluté), pak v uherských barvách (červeno-bílo-zelené), v moravských zemských barvách (žluto-červené) a v barvách našich věrných spojenců Německa (černo-bílo-červené) a Turecka (červené s bílým půlměsícem a bílou hvězdou)" Informacemi došlými "z příslušného místa" se míní výnos moravského místodržitelství č. 34294 z 11. června 1915. Za moravské zemské barvy byly místodržitelstvím pokládány žlutá a červená.

Citace:
K otázce o vyvěšování praporů. Moravská orlice. 14. června 1915. Čís. 127, s. 4. Dostupné online.
Zur Frage der Beflaggung. Brünner Zeitung. 14. června 1915.
BROŽEK, Aleš; FOJTÍK, Pavel. Moravská vlajka. Jaká, a jak? 1. část. Vexilologie: zpravodaj České vexilologické společnosti. Praha: Roč. 2018, čís. č. 187 (2018), s. 3682.