Moravský znak, zemské barvy a zemská vlajka v 19. století

Na začátku 19. století byla Morava v postavení nesamostatné země, která byla od roku 1804 součástí Rakouského císařství, jež vzniklo krátce před konečným rozpadem Svaté říše římské. Byla jednou z tzv. korunních zemí, v jejímž čele stál zemský místodržící. Vázaly ji předpisy vydávané ústředím státu ve Vídni. Z doby předtím je známo jen málo dokladů užití moravských zemských barev. Moravským panovníkem byl císař a jelikož markraběcí titul byl jen jedním z mnoha, které měl, nepotřeboval pro něj zvláštní obrazové vyjádření. Po téměř celou první polovinu 19. století tak zemské barvy neměly ten význam jako od jeho poloviny dále. Pravomoci orgánů stavovské správy země byly omezeny. Neměly pravomoc reprezentovat a být reprezentován.

V Kuníně byla v roce 1845 u příležitosti návštěvy arcivévody Františka Karla postavena slavobrána. Na věžích vlající černožlutou a červenobílou bikolóru dobový popis označuje za rakouské a moravské zemské barvy.

Slavobrána postavená v Kuníně v roce 1845 u příležitosti
návštěvy arcivévody Františka Karla. Nakreslil Gustav Seibert

Zemská samospráva dostala docela velké pravomoci až s vydáním prosincové ústavy v roce 1861, po níž byly vydány jednotlivé zemské ústavy. V nich však ani v žádném dokumentu nižší právní síly nebyly stanoveny zemské barvy či zemské vlajky. Tyto pojmy tak sice v 19. století existovaly, ale byly prázdné, tzn. nebyly určeny právně, ani obecně, ani konkrétně. Při popisování období před rokem 1918 nelze tedy napsat, že "zemská vlajka Markrabství moravského byla žluto-červená vodorovně dělená bikolóra", protože takto nebyla v žádném právním dokumentu stanovena. Dá se jen říct, že "jako zemské barvy používaly orgány zemské samosprávy v letech 1848-1918 červenou a žlutou", nebo pokud je to odůvodnitelné "ve funkci zemské vlajky Moravy se orgány zemské samosprávy v letech 1848-1918 používala (použila) červeno-žlutá bikolóra".

Nepřítomnost zákonného předpisu vysvětluje to, že v publikacích z této doby jsou "zemské vlajky" uváděny různě. Většinou si je autor odvodil vycházeje z několika skutečně známých vlajek a z heraldických pravidel z příslušných znaků. Zvláštním problémem na Moravě byla v 19. století skutečnost, že moravský znak se vyskytoval ve dvojí podobě. Jejím historickým po staletí používaným a oficiálně platným úředním popisem císařského znaku předepsaným symbolem byla stříbrno-červeně šachovaná orlice se zlatou korunou a zbrojí v modrém poli štítu. Nicméně císařem Fridrichem III. Habsburským listinou ze 7. prosince 1462 povolené užívání šachované orlice v barvách zlaté a červené, ačkoli se tato úprava v praxi neprosadila, vedlo, poté co se listina na přelomu 18. a 19. století dostala především do určitého povědomí představitelů moravské zemské správy, zejména od 30. a 40. let 19. století ke stále sílícím snahám zemské správy o uznání listiny císařem. A i když ji až do roku 1915 neuznal, řada prohlašujících vyjádření vídeňských úřadů vyznívala tak, že se nebrání užívání zlatého a červeného šachování orlice.

Otázkou po celé 19. století tak bylo to, zda má platná, ale oficiálně neúčinná erbovní listina Fridricha III. Habsburského, přednost před historicky užívaným a potvrzeným znakem Moravy. Otázka zemských barev, ke které se vztahovala otázka podoby (případné) zemské vlajky, byla růzností názoru na správnost (platnost) zemského znaku samozřejmě ovlivněna.

Citace:
PÍCHA, František. Moravské barvy a vlajky v revolučním roce 1848. Genealogické a heraldické informace 2017: Moravská genealogická a heraldická společnost, z. s. 2018. Brno: 2018, roč. 22 (37), s. 40-41.

Moravské zemské barvy

Zemské barvy (státní) jsou spojením dvou či tří barev s určitým významem v symbolické rovině. Často se jim též říká národní barvy. Slouží viditelnému vyjádření země. Používají se jako barvy praporů (vlajek), odznaků, uniforem, kokard, stuh, šňůr a vyznamenání nebo jako barvy, jimiž se zdobí předměty. Představují neostrý přechod mezi zemskou heraldikou (státní) a vexilologií, mezi znaky zemí a jejich vlajkami. Obvykle jim předchází barvy ve znaku panovníka. Členové jeho družiny nosili livreje nebo jiné odznaky příslušnosti k němu, jejichž význačným znakem byly určité jím vybrané barvy, které rovněž znamenaly jistý druh právní ochrany. Většinou tyto barvy odrážely tinktury vladařova erbu. Výraz "livrejové barvy" se tak heraldicky používá k označení barevného provedení livrejí a uniforem, a někdy i pro všechny ze znaku odvozené a používané barvy. Zvláštním případem livrejových barev jsou, v případě že vychází z panovníkova znaku, zemské barvy.

Zpočátku se používaly zvláště ve vojenství, ale od 16. století jsou doloženy zmínky o vybavení budov prapory v zemských barvách. Zemské barvy však nelze chápat pouze jako heraldické barvy. Jsou to barvy, které vznikly, ať už k tomu došlo jakkoli, historicky a které jsou prostředkem politiky. Obyčejně jsou pak vzorem pro zemské vlajky. Jejich vyvěšování na souši je přitom věc docela moderní, protože po staletí k vyjádření země postačoval zemský znak. List vlajky pak byl jen zvláštním nosičem, na který se znak země mohl také umístit. Prostí obyvatelé země vlajky začali ve velkém používat až od 19. století, k čemuž je podnítil příklad jejich užití tímto způsobem v nizozemské a hlavně za francouzské revoluce, kdy se jasně odlišená trikolóra používaná nejprve námořnictvem a armádou stala označením národa, výrazem přináležitosti k zemi, a ne jen prostředkem viditelně představujícím stát.

Poprvé se v Evropě prapory určitých barev hojně vyvěšovaly v revolučním roce 1848. Tehdy se bojovalo za občanská a zemská práva, a až od té doby postupně dochází k jejich používání jako zemských vlajek, jako vlajkových symbolů země skládající se z jejích obyvatel, z nichž každý může používat vlajku. Zemská vlajka je uznaným vexilologickým symbolem země, ať už vypadá a vznikla jakkoli.

Citace: 
PÍCHA, František. Moravské barvy a vlajky v revolučním roce 1848. Genealogické a heraldické informace 2017: Moravská genealogická a heraldická společnost, z. s. 2018. Brno: 2018, roč. 22 (37), s. 38-39.

Podle názoru Ivana Štarhy byly heraldicky správné moravské barvy do roku 1915 bílá, červená a modrá a mezi roky 1915 a 1918 žlutá, červená a modrá.

Citace:
Moravské barvy a moravská zemská vlajka, s. 170. 

Československá republika se vrátila k bílé/stříbrné barvě na moravském znaku, ale barevnost a postavení zemských vlajek/praporů zákon č. 252/1920 nijak nedefinoval. Zemskou vlajku neznají ani pozdější právní úpravy (zákon č. 269/1936, zákon č. 222/1939, č. 163/1960 a dnes platný zákon č. 3/1993 Sb. a č. 352/2001 Sb.).

Citace:
Zemský registr erbů České republiky. Legislativa. ZREČR. Dostupné online.
Sbírka zákonů a mezinárodních smluv České republiky. Zákon České národní rady o státních symbolech České republiky. Wolters Kluwer ČR [cit. 2013-01-03]. Dostupné online.
Sbírka zákonů a mezinárodních smluv České republiky. Zákon o užívání státních symbolů České republiky a o změně některých zákonů. Wolters Kluwer ČR. Dostupné online.