Podle Lubomíra E. Havlíka
tvořily moravskou trikoloru barvy zlatá (žlutá), červená a modrá, na
praporech se nicméně používaly jen první dvě barvy (žlutá s červenou).
Citace:
HAVLÍK, Lubomír Emil. Morava: k státoprávnímu postavení země v průběhu věků. Brno: Moravské občanské hnutí, 1990. 58 s. S. 31. Dále jen Morava: k státoprávnímu postavení země v průběhu věků.
Podle historika Milana Hlinomaze
z různých variant moravského praporu, které byly od 19. století
užívané, to byla právě žluto-červená bikolóra, která byla posvěcena
úřady a která byla podle jeho názoru nejužívanější barevnou kombinací na praporech.
Citace:
Ke státní a zemské symbolice českého státu v období 1526–1918, s. 168.
Ke státní a zemské symbolice českého státu v období 1526–1918, s. 173.
Na druhou stranu ale Hlinomaz připomíná, že na Moravě existoval v této věci po celé 19. století velký nelad a užívaly se "libovolně...prapory, vlajky a stužky v různých zemských barvách", a to včetně bílo-červeno-modré a žluto-červeno-modré trikolóry.
Citace:
Ke státní a zemské symbolice českého státu v období 1526–1918, s. 167.
Ke státní a zemské symbolice českého státu v období 1526–1918, s. 169.
Také Ivan Štarha informuje, že moravské zemské orgány v 19. století
považovaly za barvy země žluto-červenou, a to včetně barevnosti praporů.
Citace:
Moravské barvy a moravská zemská vlajka, s. 169.
Nicméně také připomíná, že prapor nebyl Moravě nikdy udělen. S ohledem na právní uznání barevnosti moravského znaku Štarha považuje
za oficiální moravské barvy bílo-červeno-modrou pro dobu do roku 1915 a
žluto-červeno-modrou pro roky 1915-1918.
Citace:
Moravské barvy a moravská zemská vlajka, s. 170.
Milan Hlinomaz potom připomíná, že žluto-červená bikolóra se těšila oblibě především mezi německy mluvícími Moravany.
Citace:
Ke státní a zemské symbolice českého státu v období 1526–1918, s. 168.
Žluto-červené bikolóry se nicméně v roce 1918 objevily také na některých
soukromých českých domech v Brně vedle bílo-červených praporů
národních.
Citace:
PERNES, Jiří. Pod moravskou orlicí aneb Dějiny moravanství. Brno: Barrister & Principal, 1996. 285 s. Kapitola Československý stát prohlášen, s. 75.
Historik Václav Vojtíšek považoval potom příklon k červenožluté variantě
moravské orlice (a zemských barev) za projev moravského separatismu
podporovaného Vídní v rámci její centralizační politiky.
Citace:
VOJTÍŠEK, Václav. Naše státní znaky (staré a nynější). Praha: Vesmír, 1921. 92 s. S. 68-69.
O tom, že se význam žlutočervené bikolóry po roce 1918 různil, svědčí
skutečnost, že němečtí obyvatelé Moravy vyvěšovali na československé
svátky právě vlajku v této barevnosti (žlutočervenou) jako projev jejich
loajality k zemi.
Citace:
KOUDELKA, Zdeněk. Znaky a vlajky Moravy a Slezska. In: Sborník z konference MORAVA 1918. Ostrava: KEY Publishing s.r.o., 2019. Dostupné online. S. 58-73.
Tato varianta je barvami i uspořádáním totožná s vlajkami některých měst, například pražskou, českobudějovickou, varšavskou či kladskou.
Citace:
VÝBĚR Z DATABÁZE DLE ZADANÝCH PARAMETRŮ. České vexilologické stránky. Dostupné online.
Herb, flaga i logo Warszawy. Miasto stołeczne Warszawa. Dostupné v archivu pořízeném 21. 2. 2011.
Symbole miasta. Klodzko.pl. Dostupné v archivu pořízeném 16. 3. 2011.
Kvůli možné záměně používá v současnosti řada příslušníků moravského hnutí variantu vlajky se zlatočerveně šachovanou orlicí.
Zobrazují se příspěvky se štítkemŽlutočervená historická vlajka Moravy. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemŽlutočervená historická vlajka Moravy. Zobrazit všechny příspěvky
Oficiální podoba moravské vlajky
Oficiální podoba moravské vlajky, na rozdíl od moravského znaku, neexistuje, neboť vlajka Moravě
nikdy udělena nebyla. Existuje však několik doložených variant moravské
vlajky užívaných v historii. První dochovaná varianta pochází z
poloviny 13. století.
Citace:
RŮŽEK, Vladimír. Cesty k definici (nejen) moravského znaku a praporu. Veřejná správa. 2013. Čís. 10, s. 22. Dostupné online.
Červeno-bílo-modrá trikolóra používaná ve 2. polovině 19. století a na začátku 20. století.
Citace:
HAVELKA, Jan. Erb a zemské barvy markkrabství moravského. Komenský. 1880. Roč. 8, čís. 29, s. 454-455. Dostupné online.
O barvách praporů. Orlice, časopis politický. Telč: 8. září 1888, roč. 3, čís. 19, s. Příloha Orlice k číslu 19.
Poznámka:
Orlice, časopis politický, 8. září 1888, Telč, příloha Orlice k číslu 19: "O barvách praporů. Při národních slavnostech shledáváme často, že i vzdělanci přicházejí do rozpaků při zřizování praporů, která že barva patří nahoru, která dolů atd. Obyčejně má se za to, že to jedno, jen když barvy červené a bílé neb modré jsou. Avšak není tomu tak. Seřadění barev různých národních, státních neb městských i spolkových a šlechtických praporů a znaků podléhá pravidlům tak dobře, jako pravopis různých řečí. Znak mluví barvou neb obrazem. Pohleďme nejdříve na náš znak národní a zemský: bílý lev v červeném poli. Jest tudíž barva bílá na půdě červené, proto má na prapoře českém, dvojbarevném, bílá prouha nad červenou umístěna býti (tudíž tak, by bílá vždy u hrotu žerdi byla). Je-li červená na hoře umístěna a bílá pod ní, jest taký prapor znamením města Vídně, jehož znak červený kříž v bílém poli jest (tudíž červená na bílé půdě). Při praporu rakouském patří vždy černá barva k hrotu žerdi, žlutá pod ní, protože ve znaku říském černý orel umístěn v zlaté (žlutém) poli. Podobně se to má se Slezským praporem. Při trikolorách záleží tím více na pořadu barev. Moravský pořad barev jest: červená, bílá, modrá: červenobíle kostkovaná orlice v modrém poli. Trikolora slovanská jest totožná s ruskou: červeno-modro-bílou. Bílá pak budiž nejvýše na žerdi připevněna."
Poznámka:
Jan Havelka si v roce 1880 všímá, že: "S jedné strany užívá se jakožto zemského praporu barev dvou, totiž žluté a červené; prapor ten posud jistou měrou úředně byl schvalován, slavný zemský sněm při zasedáních svých tenže prapor rozvinuje a také v nejnovějších pomůckách učebných za zemské barvy moravské udávají se žlutá a červená, odpovídající barvám, jimiž orlice erbu našeho jest kostkována. Ale kdo bedlivě pozoroval u nás prapory za příčinou nějakých slavností vyvěšené, nemohl neznamenati, že řečený prapor žluto-červený jaksi se neujímá, že vztyčuje se poměrně velmi zřídka, což zajisté nápadno, když povážíme, že to má býti prapor zemský. Moravanům národnosti české prapor ten proto jest poněkud proti mysli, poněvadž mu schází potřebné tradice a poněvadž prý jeví se jakožto dvě třetiny praporu velkoněmeckého, z něhož schází jen jediná barva černá. S druhé strany, totiž se strany naší české zase se zálibou vztyčuje se jakožto odznak zemský prapor opatřený staršími barvami moravskými: červenou, bílou a modrou. Prapor ten jest sice u moravských Čechů velmi v lásce, ale až dotud míval proti sobě obyčejně cenzúru úřední jakož i výtku moravských Němců, kteří praví, že není to prapor zemský, nýbrž všeslovanský. Výtka ta není arci podstatná, poněvadž řečené tři barvy moravské: červeno-bílo-modrá jsou starší nežli trikolóra slovanská a tudíž zhola nemožno, aby starší naše trikolóra zemská pocházela od novějšího praporu všeslovanského.". A činí závěr, že: "Ale postatnou zajisté námitkou proti červeno-bílo-modrému praporu moravskému jest ta okolnosť, že nyní již neodpovídá barvám erbu zemského, že jest anachronismem, že jest zastaralým. Tak tedy věci se mají s oběma nyní obvyklými zemskými prapory moravskými: o jednom, jenž není českému obyvatelstvu velmi sympathický, není určité tradice historické, kdy a kým byl zaveden; druhý zase jest zastaralý a obyvatelstvu německému ne po chuti."
Příkladem užití červenobílomodré moravské vlajky na pohlednici je barevná pohlednice vydaná Vilémem Povondrou s textem Pozdrav z Kroměříže, prošlá poštou v roce 1901, kde je vyvěšena na stožáru; litografie, dotisk světlotiskem.
Žluto-červená bikolóra používaná od 19. století, a to především německy hovořícími obyvateli Moravy. V současnosti považovaná některými organizacemi za moravskou vlajku.
Citace:
HAVLÍK, Lubomír Emil. Morava: k státoprávnímu postavení země v průběhu věků. Brno: Moravské občanské hnutí, 1990. 58 s. S. 31. Dále jen Morava: k státoprávnímu postavení země v průběhu věků.
Ke státní a zemské symbolice českého státu v období 1526–1918, s. 168.
Moravské barvy a moravská zemská vlajka, s. 165.
Tato varianta je předmětem kritiky některých odborníků.
Citace:
MOTÝL, Ivan. Morava s ilegální vlajkou. Týden. Červen 2011, s. 14.
MOTÝL, Ivan. Jak jsem urazil Moravany. Týden. Červenec 2011, s. 12-13.
ŠTĚPÁN, Petr. Moravskou vlajku vyvěsí téměř 400 obcí. Kvůli sporům není jasné, zda je to ta pravá. iHNed.cz. Červenec 2012. Dostupné online.
Škromach: Že se vyvěšování moravských vlajek čecháčkům nelíbí? Jejich věc. Parlamentní listy. Červenec 2012. Dostupné online.
Citace:
RŮŽEK, Vladimír. Cesty k definici (nejen) moravského znaku a praporu. Veřejná správa. 2013. Čís. 10, s. 22. Dostupné online.
 |
| Červenobílomodrá historická vlajka Moravy používaná ve 2. polovině 19. století a na začátku 20. století (1918) |
Červeno-bílo-modrá trikolóra používaná ve 2. polovině 19. století a na začátku 20. století.
Citace:
HAVELKA, Jan. Erb a zemské barvy markkrabství moravského. Komenský. 1880. Roč. 8, čís. 29, s. 454-455. Dostupné online.
O barvách praporů. Orlice, časopis politický. Telč: 8. září 1888, roč. 3, čís. 19, s. Příloha Orlice k číslu 19.
Poznámka:
Orlice, časopis politický, 8. září 1888, Telč, příloha Orlice k číslu 19: "O barvách praporů. Při národních slavnostech shledáváme často, že i vzdělanci přicházejí do rozpaků při zřizování praporů, která že barva patří nahoru, která dolů atd. Obyčejně má se za to, že to jedno, jen když barvy červené a bílé neb modré jsou. Avšak není tomu tak. Seřadění barev různých národních, státních neb městských i spolkových a šlechtických praporů a znaků podléhá pravidlům tak dobře, jako pravopis různých řečí. Znak mluví barvou neb obrazem. Pohleďme nejdříve na náš znak národní a zemský: bílý lev v červeném poli. Jest tudíž barva bílá na půdě červené, proto má na prapoře českém, dvojbarevném, bílá prouha nad červenou umístěna býti (tudíž tak, by bílá vždy u hrotu žerdi byla). Je-li červená na hoře umístěna a bílá pod ní, jest taký prapor znamením města Vídně, jehož znak červený kříž v bílém poli jest (tudíž červená na bílé půdě). Při praporu rakouském patří vždy černá barva k hrotu žerdi, žlutá pod ní, protože ve znaku říském černý orel umístěn v zlaté (žlutém) poli. Podobně se to má se Slezským praporem. Při trikolorách záleží tím více na pořadu barev. Moravský pořad barev jest: červená, bílá, modrá: červenobíle kostkovaná orlice v modrém poli. Trikolora slovanská jest totožná s ruskou: červeno-modro-bílou. Bílá pak budiž nejvýše na žerdi připevněna."
 |
| Historická moravská vlajka - červenobílomodrá trikolóra. Pozdrav z Kroměříže. Vydavatel Vilém Povondra. Pohlednice prošlá poštou v roce 1901 |
Poznámka:
Jan Havelka si v roce 1880 všímá, že: "S jedné strany užívá se jakožto zemského praporu barev dvou, totiž žluté a červené; prapor ten posud jistou měrou úředně byl schvalován, slavný zemský sněm při zasedáních svých tenže prapor rozvinuje a také v nejnovějších pomůckách učebných za zemské barvy moravské udávají se žlutá a červená, odpovídající barvám, jimiž orlice erbu našeho jest kostkována. Ale kdo bedlivě pozoroval u nás prapory za příčinou nějakých slavností vyvěšené, nemohl neznamenati, že řečený prapor žluto-červený jaksi se neujímá, že vztyčuje se poměrně velmi zřídka, což zajisté nápadno, když povážíme, že to má býti prapor zemský. Moravanům národnosti české prapor ten proto jest poněkud proti mysli, poněvadž mu schází potřebné tradice a poněvadž prý jeví se jakožto dvě třetiny praporu velkoněmeckého, z něhož schází jen jediná barva černá. S druhé strany, totiž se strany naší české zase se zálibou vztyčuje se jakožto odznak zemský prapor opatřený staršími barvami moravskými: červenou, bílou a modrou. Prapor ten jest sice u moravských Čechů velmi v lásce, ale až dotud míval proti sobě obyčejně cenzúru úřední jakož i výtku moravských Němců, kteří praví, že není to prapor zemský, nýbrž všeslovanský. Výtka ta není arci podstatná, poněvadž řečené tři barvy moravské: červeno-bílo-modrá jsou starší nežli trikolóra slovanská a tudíž zhola nemožno, aby starší naše trikolóra zemská pocházela od novějšího praporu všeslovanského.". A činí závěr, že: "Ale postatnou zajisté námitkou proti červeno-bílo-modrému praporu moravskému jest ta okolnosť, že nyní již neodpovídá barvám erbu zemského, že jest anachronismem, že jest zastaralým. Tak tedy věci se mají s oběma nyní obvyklými zemskými prapory moravskými: o jednom, jenž není českému obyvatelstvu velmi sympathický, není určité tradice historické, kdy a kým byl zaveden; druhý zase jest zastaralý a obyvatelstvu německému ne po chuti."
Příkladem užití červenobílomodré moravské vlajky na pohlednici je barevná pohlednice vydaná Vilémem Povondrou s textem Pozdrav z Kroměříže, prošlá poštou v roce 1901, kde je vyvěšena na stožáru; litografie, dotisk světlotiskem.
 |
| Žlutočervená historická vlajka Moravy, po roce 1848 až 1918 |
Žluto-červená bikolóra používaná od 19. století, a to především německy hovořícími obyvateli Moravy. V současnosti považovaná některými organizacemi za moravskou vlajku.
Citace:
HAVLÍK, Lubomír Emil. Morava: k státoprávnímu postavení země v průběhu věků. Brno: Moravské občanské hnutí, 1990. 58 s. S. 31. Dále jen Morava: k státoprávnímu postavení země v průběhu věků.
Ke státní a zemské symbolice českého státu v období 1526–1918, s. 168.
Moravské barvy a moravská zemská vlajka, s. 165.
Tato varianta je předmětem kritiky některých odborníků.
Citace:
MOTÝL, Ivan. Morava s ilegální vlajkou. Týden. Červen 2011, s. 14.
MOTÝL, Ivan. Jak jsem urazil Moravany. Týden. Červenec 2011, s. 12-13.
ŠTĚPÁN, Petr. Moravskou vlajku vyvěsí téměř 400 obcí. Kvůli sporům není jasné, zda je to ta pravá. iHNed.cz. Červenec 2012. Dostupné online.
Škromach: Že se vyvěšování moravských vlajek čecháčkům nelíbí? Jejich věc. Parlamentní listy. Červenec 2012. Dostupné online.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)