Citace:
SPÁČIL, Jindřich. Kroměřížská kronika. K 700. výročí trvání města. Kroměříž: Redakce okresních novin Kroměřížská Jiskra, 1963. S. 57.
PINKAVA, Jaroslav. Kroměříž ve dnech ústavodárného říšského sněmu: (22. listopadu 1848 až 7. března 1849). Kroměříž: Pálková, 1996. 114 s. S. 6-8.
Poznámka:
Jindřich Spáčil píše v Kroměřížské kronice, s. 57: "Revoluční kvas toho roku 1848 našel si však cestu i do městských bran, když 29. dubna 1848 podnítili slovansky smýšlející studenti na kroměřížském Hrubém rynku rebelii, v níž žádali pro český jazyk táž práva, jako měl v markrabství Moravanů jazyk německý. O této studentské rebelii kroměřížské, v jejímž čele stál syn ryneckého kupce právník Julius Weis, bychom se snad ani nedověděli, kdyby zemské gubernium moravské přísně nežádalo kroměřížský magistrát o raport o těchto zlých výstřelcích. (...) V Kroměříži byly tehda vyvěšeny poprvé slovanské prapory, červená, modrá, bílá, (...). A konec té první kroměřížské rebelie – průvod městem se slovanským praporem v čele, burácející provolávání slávy, (...)."
Citace:
KARÁSEK, Miroslav. Jubilejních let s osmičkou je daleko víc. Kroměřížský zpravodaj. Květen 2008. Čís. 5, s. 3. Dostupné v archivu pořízeném dne 7. ledna 2016.
Poznámka:
Jaroslav Pinkava přepisuje v práci Kroměříž ve dnech ústavodárného říšského sněmu zprávu městského syndika Josefa Jelínka o událostech konce dubna 1848 v Kroměříži, s. 7.: "Veleslavný, moravsko-stavovský zemský výbore! Dle veleváženého výnosu ze dne 14. tohoto měsíce č. 136 spěcháme podati podle pravdy toto vysvětlení: Julius Weiss, právník v 3. ročníku vídeňské univerzity, syn vdovy po zdejším obchodníku, není bez nadání. Je sice lehkomyslný a nerozvážný, ale nikterak zlomyslný, nýbrž jen ohnivý horlitel pro předsevzaté úkoly a hlavně pro slovanství, bez zvláštní politické tendence. (...) Protože však Weiss pokračoval v rozšiřování slovanských tiskopisů a opět řečnil, povolal si pan purkmistr znovu Weisse, jeho matku a poručníka, řádného radu v. v. Schillera a to v pašijovém týdnu 27. dubna t. r. Vytýkal Weissovi jeho chování za přítomnosti ještě pěti přizvaných občanů. Tímto postupem byl Weiss asi zahanben a ještě více rozčilen a proto ještě ve velikonočním týdnu 27. dubna t. r. přišlo v poledne asi deset studentů vídeňských ve výzbroji a částečně i v neobvyklém obleku zavítali do hostince „U slunce“ na náměstí a odtud vystrčili z oken prapory ve slovanských barvách, které pravděpodobně přivezli s sebou, nebo které byly připraveny zde. K nim se připojili studenti zdejší i okolní, kteří přijeli na velikonoční prázdniny. Poplašná zpráva, že velké množství studentů chce provésti večer ve městě velkolepou demonstraci, nabyla pravděpodobnosti. Večer když jsem přišel do kasina, ihned jsem zpozoroval, že někteří občané, zvláště příslušníci národní gardy byli velmi rozčileni a chystali se odebrati studentům bez předchozího napomínání násilím prapory. Zrazoval jsem je a řekl jsem studentům, že s nimi chci mluvit. Nato přišli tito tři: Fingerhut, Brázdil a Šourek a ujišťovali mne, že nemají na mysli nic jiného, jen aby odstranili závady, které byly vzneseny proti Weissovi. Podrobují prý se v tom, že večer sundají prapory, ačkoliv jejich vyvěšení toho času přísluší každému vlastenci. Na druhý den, 28. dubna t. r., vyvěsili však tytéž prapory a k nim ještě jeden v rakouských barvách. (...) V Kroměříži, dne 17. května 1848 Josef Gelinek, syndikus." Poznámka: Student Fingerhut je Vojta Náprstek.
