Moravská zemská školní rada požádala 7. října 1916 ministerstvo kultury a
vyučování o změnu slov „Naše zemské barvy jsou bílá a červená“ v
připravovaném slabikáři českého jazyka pro Moravu na znění „Naše zemské
barvy jsou červená a zlatá“. Ministerstvo kultu a vyučování požádalo
ministerstvo vnitra o stanovení správných zemských barev pro Moravu
s ohledem na nový císařský výnos o státních znacích z 10. října 1915.
Počátkem prosince 1916 se k záležitosti vyjádřil II. odbor ministerstva
vnitra, který spravoval šlechtické záležitosti a také záležitosti erbů v
Předlitavsku.
Poznámka:
Stanovisko II. odboru ministerstva vnitra
ze začátku prosince 1916: "(...) Bis tief in die Neuzeit hinein hatte
die Fahne in erster Linie die Funktion des Machtsymbols, und war zu
ihrer Führung nur derjenige berechtigt, dem das durch sie wiedergegebene
Wappen zu eigen war.
Die staatsrechtlichen Umgestaltungen späterer Zeitperioden brachten es
mit sich, dass sich auch die breiten Massen der Staatsbürger als Träger
politischer Rechte zu fühlen begannen und bei entsprechend erscheinenden
Anlässen Fahnen zur Kundgebung ihrer Gesinnung in Gebrauch nahmen. Die
Zugehörigkeit zu einem bestimmten Lande wurde fortan durch Aussteckung
von Fahnen in zwei oder drei der altbekannten Farben der Landeswappen,
wie solche Farben wohl früher schon seitens der landesherrlichen Organe
auf Mautschranken, Grenzpfählen und anderen geeigneten Objekten als
Hoheitssymbol verwendet worden sein mochten, manifestiert.
Für Mähren ist eine gesetzliche oder behördlich angeordnete Festlegung
der Landesfarben von autoritativer Seite nie erfolgt. Ebenso wie in
anderen Ländern basiert auch in Mähren der Gebrauch von Landesfarben auf
einer alten, sich auf die Tinkturen des Landeswappens stützenden
Gewohnheit.
Die Regeln der Wappenkunst sind in der Oeffentlichkeit vielfach in
Vergessenheit geraten. Diesem Umstande ist es zuzuschreiben, wenn man
sich in den verschiedenen Ländern heutzutage meistens damit begnügt, zu
wissen, welche zwei oder drei Farben als Landesfarben gelten und ausser
Acht lässt, dass auch die Reihenfolge dieser Farben eine tiefere
heraldische Bedeutung haben kann.
Kommt nämlich einer heraldischen Tinktur in einem bestimmten Wappen vor
einer anderen Farbe die grössere Bedeutung zu, so sollte in der
korrespondierenden zweifarbigen Fahne die erstere Tinktur über die
letztere gesetzt werden.
Für die Frage, ob die Reihenfolge "Rot - Gold" oder "Gold - Rot" bei
Kennzeichnung der mährischen Landesfarben gebraucht werden soll, tritt
aber dieses sonst wichtige Argument - wegen der Eigenart des mährischen
Landeswappens - stark in den Hintergrund. Der Körper des dort als
Schildes-Figur dienenden Adlers ist, wie oben angeführt, von Rot und
Gold geschacht; die belebten Konturen dieser Schildesfigur stellen es je
nach der gewählten Position des Kopfes sowie der Flügel dem Maler
ziemlich frei, an welcher Stelle er mit der in der letzten offiziellen
Beschreibung des Landeswappens ex 1915 zuerst genannten Tinktur "Rot"
einsetzen will. (...)."
Citace:
Landesfarben
Mährens - moravské zemské barvy - správné pořadí zemských barev po
změně státního znaku na podzim roku 1915 podle výkladu ze začátku roku
1917: Abschrift. Aeusserung des Departements für Adelsangelegenheiten
des Ministeriums des Innern zur Zahl: 1989/A ex 1916. Dostupné online.
Poznámka:
Stanovisko II. odboru ministerstva vnitra
ze začátku prosince 1916: "(...) Odedávna až do dnešních časů má prapor
v první řadě funkci symbolu moci, a k jeho držení byli oprávněni jedině
ti, kterým byl udělen příslušný znak.
Státoprávní uspořádání v pozdější době přineslo to, že i široké masy
státních občanů se staly nositelem politických práv a při příslušných
příležitostech mohou používat prapor ke svým shromážděním. Příslušnost
k jedné určité zemi se tak vyjadřuje vyvěšením praporů ve dvou nebo
třech historicky uznávaných barvách zemského znaku, tak jak byly tyto
barvy již dříve používány zemskými orgány na mýtných závorách,
hraničních sloupech a jiných příslušných objektech jako symbol
svrchovanosti.
Pro Moravu žádné zákonné nebo úředně stanovené zemské barvy nebyly
autoritativně určeny. Stejně jako v jiných zemích vychází i Morava při
používání zemských barev ze starých zvyklostí, vycházejících z tinktur
zemského znaku. (...) Heraldická pravidla u veřejnosti často upadají
v zapomnění. Z toho pak vyplývá, že v různých zemích se dnes spokojují
jen s tím, k t e r é dvě nebo tři barvy platí jako zemské barvy, a
neberou v úvahu, že také p o ř a d í těchto barev může mít hluboký
heraldický význam.
Pokud má některá z heraldických tinktur na určitém znaku vyšší význam
než jiná, měla by být na dvoubarevném praporu tato první tinktura
umístěna n a d tou druhou. Zvláště to pak platí v případech, kdy jednou
tinkturou je opatřena znaková figura, kdežto druhou jen znakové pole,
kteréžto pořadí musí být vždy zachováno.
Pro otázku pořadí barev, zda má být použita „Č e r v e n á – Z l a t á“
nebo „Z l a t á – Č e r v e n á“ při určení moravských zemských barev,
ustupuje tento důležitý argument – vzhledem k osobitosti moravského
zemského znaku – do pozadí. Tělo orla, sloužícího jako znaková figura,
je jak již dříve uvedeno, červeně a zlatě šachováno; z důvodu živosti
obrysů této figury je malíř zcela svoboden v tom, na kterém místě
zvolené pozice křídel a hlavy začne klást tinkturu červenou, která je
jako první jmenována v posledním popisu zemského znaku z r. 1915.
(...)."
Odborem bylo zvláště upozorněno na to, že v případě Moravy při určení
pořadí červené a žluté (zvolených zemských barev) na případném praporu
v zemských barvách heraldické zvyklosti nepomohou. O vyjádření byl
ministerstvem vnitra požádán moravský místodržící Karel sv. p. Heinold von Udynski. Ten se 10. ledna 1917 obrátil na moravského zemského hejtmana Ottu hr. Serényiho a ten o stanovisko 16. ledna 1917 požádal ředitele Moravského zemského archivu dr. Bertolda Bretholze.
Bertold Bretholz
argumentoval ve prospěch pořadí červená-žlutá, ale z jiných důvodů než
Šlechtický odbor ministerstva vnitra. S jeho stanoviskem, že správné
pořadí barev červená a žlutá, když obě tinktury jsou v šachování orlice
z heraldického hlediska rovnocenné, nelze určit, nesouhlasil. Podle něj
je v textu Fridrichovy listiny jasně vidět, že barvy země Moravy mají
být do budoucnosti uváděny v pořadí červená a žlutá, čímž je také
určeno, že červená barva má být na pruhované vlajce nad žlutou. Ve
stanovisku moravského zemského výboru zaslaném moravskému místodržícímu
25. ledna je tak za správné pořadí zemských barev Moravy považována
červená-žlutá.
Poté 29. ledna moravský místodržící ohlásil ministerstvu vnitra, že
pořadí barev červená-žlutá (zlatá) bylo moravským zemským výborem
označeno jako správné pořadí zemských barev, což také odpovídalo
zavedeným zvyklostem při vyvěšování praporů v zemských barvách.
Ministerstvu zaslané vyjádření Bertolda Bretholze bylo následně úředníky
ministerstva vnitra odsouzeno jako chybné. Pro ministerstvo byla
důležitá ta skutečnost, že podle zprávy moravského místodržícího je
pořadí barev červená-žlutá na praporech v souladu se zavedenými
zvyklostmi, že se na praporech v tomto pořadí skutečně používá. Věc byla
ministerstvem uzavřena v únoru 1917 s tím, že v učebnicích a jiných
učebních podkladech má být uvedeno pořadí barev červená-žlutá.
Moravský zemský hejtman dostal v březnu 1917 od moravského místodržícího
pokyn, aby se podle stanoviska ministerstva vnitra v učebnicích a
jiných výukových pomůckách pro zemské barvy užívalo pořadí barev červená
a žlutá (resp. zlatá), protože toto pořadí odpovídalo zavedeným
zvyklostem a neodporovalo popisu moravského znaku z 10. října 1915.
Po celou dobu trvání Habsburské monarchie tak nebyla Markrabství moravskému
ustavujícím způsobem zemská vlajka určena. Ze znakového privilegia
císaře Fridricha III. z roku 1462 vůbec nelze odvodit, které ze tří
barev v něm uvedeného zemského znaku se dají považovat za zemské barvy, a
ani v jakém pořadí se mají uvádět. Ministerstvem vnitra bylo pouze
nařízeno, aby byly moravské zemské barvy při ztvárnění vlajky nadále
uváděny v pořadí červená a žlutá.
Citace:
PÍCHA, František. Příspěvek ke studiu historie moravské zemské vlajky. Vexilologie : zpravodaj České vexilologické společnosti. Roč. 2014, čís. č. 172 (2014), s. 3371-3376.
