V revolučním roce 1848 se zemský „selský“ sněm usnesl na tom, že: „... země moravská podrží dosavadní svůj erb zemský, totiž orlici vpravo hledící, v poli modrém a zlatočerveně kostkovanou. Zemské barvy jsou zlatá a červená“. Sněm byl následně úředně rozpuštěn, avšak ministerstvo
vnitra tento požadavek v roce 1849 potvrdilo (čím?), a následně i v roce 1880.
Citace:
Jednání
úřadů v 80. letech 19. století, 25. května 1880, Vídeň - odpověď
moravskému místodržiteli ohledně barevnosti moravské orlice a moravských
zemských barev. Dostupné online.
Poznámka:
V roce 1888 vyšel v poznámce č. 1 citovaný
článek O barvách praporů (Orlice, časopis politický, 8. září 1888, Telč,
příloha Orlice k číslu 19), v němž jsou vyjmenovány moravské barvy:
„Moravský pořad barev jest: červená, bílá, modrá: červenobíle kostkovaná
orlice v modrém poli.“, který byl Zemskému výboru v Brně (ředitelství
pomocných úřadů) zaslán téhož roku společně s průvodním dopisem napsaným
28. září 1888 dačickým okresním hejtmanem: "Da die in dem Artikel mit
der Überschrift „O barvách práporů“ der periodische Druckschrift Orlice
No 19, welche am 8. September 1888 in Teltsch zur Ausgabe gelangte,
enthaltene Bezeichnung der mährischen Landesfarben, mit dem
diesbezüglichen Kundmachungen im Widerspruche zu stehen scheint beehre
ich mich das diensthöfliche Ersuchen zu stellen, eine Abschrift der
diesfälligen Kundmachung gefälligst anher übermitteln zu wollen.".
Překlad:
Protože se zdá, že popis moravských zemských barev obsažený v článku s nadpisem „O barvách práporů“ v periodickém tisku Orlice č. 19, který vyšel v Telči 8. září 1888, je v rozporu s příslušným oznámením, kladu si za čest podat oficiální žádost o laskavé zaslání opisu oznámení zdejšímu úřadu.
Citace:
Průvodní
dopis k zaslanému výtisku Orlice, roč. 3, čís. 19, Telč, 8. září 1888 -
Příloha Orlice k číslu 19 s článkem O barvách praporů. Dostupné online.
Článek Vincence Brandla, který vyšel v roce 1886, začíná slovy: „Známo jest, že různý panuje názor, jaké barvy na zemském znaku markrabství Moravského vlastně býti mají? V tom se shodují všichni, že zemský ten znak obsahovati má korunovanou, v pravo hledící orlici v modrém poli; v tom však jest různice, mají-li totiž kostky na té orlici býti červené a bílé, či červené a žluté? Vizme, jak takový spor povstati mohl. ...“, pokračuje: „... Nastává otázka, kterak to přišlo, že od několika let se užívá v erbu zemském orlice červenozlatě kostkované? ...“ a uzavírá takto: „Uvážíme-li bedlivě výsledky, jež z uvedených námi údajů historických vyvoditi sluší, zdá se nám, že pravým erbem markrabství moravského jest jedině orlice červenobílá; ... ti, kteří místo bílé barvy žlutou míti chtějí, odvolávají se na něco, co nikdy v platnosť a život nevešlo, jelikož privilej císaře Bedřicha IV. z roku 1462 od země moravské uznán nebyl, jinak by již v druhé polovici patnáctého, po celé šestnácté, sedmnácté, osmnácté století až do roku 1811 země místo červenobílé jistě byla užívala červenožluté orlice.“
Citace:
BRANDL, Vincenc. Zemský erb čili znak markrabství Moravského. Obzor : List pro poučení a zábavu. 1886, roč. 9, čís. 1, s. 1-3.
Obzor – List pro poučení a zábavu – IX. ročník 1886 – Zemský erb čili znak markrabství Moravského – Píše Vincenc Brandl. Dostupné online.
27. června 1878 se moravský místodržitel obrátil na ministerstvo vnitra,
ačkoli jednání o určení zemských barev, které naposledy probíhalo v
roce 1863, stále nebylo ukončeno, moravské zemské orgány užívaly orlici
zlatočerveně šachovanou.
Citace:
Odpověď
moravského místodržitelského presidia z 15. května 1895 českému
místodržitelskému presidiu v Praze ve věci moravských zemských barev. Dostupné online.
Barvy žlutá a červená v emblémech, na praporech, na objektech
náležejících zemi jimi byly považovány za zemské barvy. Pokud bylo
spolky veteránů požádáno o povolení, aby na jedné straně jejich praporu
byl říšský znak a na druhé straně zemský, za zemský znak byla při
povolování považována zlatočerveně šachovaná orlice. Ministerstvo
vnitra, kterému byly tyto návrhy kvůli užívání říšského znaku na nich
zasílány ke schválení, je vesměs doporučovalo. Když ale předtím
Slovanské gymnázium v Olomouci v roce 1871 zemskou školní radu požádalo o
povolení užívat v praporu zemský znak, kterým je bíločervená orlice v
modrém poli, ministerstvo kultu a vyučování tento znak schválilo,
přičemž se odvolalo na podobu říšského znaku používajícího pro Moravu
stejné barvy. Při udělení praporu Slovanskému gymnáziu v Olomouci bylo
ve zdůvodnění rozhodnuto o tom, že za moravskou orlici je považována
červeně a stříbrně šachovaná orlice, dokud se v této podobě bude
objevovat ve státním znaku: „dass der roth und silbern geschachte Adler als der mährische zu betrachten sei, so lange er in solcher Form im Staatswappen erscheine.“.
Poznámka:
Kadich, H. von, Blažek, C.: Der mährische
Adel, Norimberk 1899: "1871 erhielt das slavische Gymnasium in Olmütz
eine mit dem Landeswappen versehene Fahne zum Geschenke, auf welcher der
Adler roth und silbern geschacht erschien. Die Direction frug deshalb
an: „ob die Fahne angenommen werden dürfe, da der Adler nicht - wie
allgemein angenommen werde - roth und golden, sondern roth und silbern
geschacht sei.“ Im Gegensatze zu den oben citirten
Hofkanzlei-Präsidial-Erlässen - welche zwischen dem richtigen
Landeswappen und jenem, welches als mährisches Wappen im grossen
Staatswappen erscheint, scharf unterscheiden und trotz des Privilegiums
Friedrich III. (IV.) - wurde entschieden: „dass der roth und silbern
geschachte Adler als der mährische zu betrachten sei, so lange er in
solcher Form im Staatswappen erscheine.“"
Překlad:
"V roce 1871 dostalo slovanské gymnázium v Olomouci darem vlajku se zemským znakem, na které se orlice objevila červeně a stříbrně šachovaná. Ředitelství se proto zeptalo: "zda vlajka může být přijata, protože orlice není šachována - jak se obecně předpokládá - červeně a zlatě, ale červeně a stříbrně." Na rozdíl od výše uvedených prezidiálních dekretů dvorské kanceláře, které ostře rozlišují mezi správným zemským znakem* a znakem, který se objevuje jako moravský znak ve velkém státním znaku, a to i přes privilegium Fridricha III. (IV.) - bylo rozhodnuto: "že za moravskou je třeba považovat červeně a stříbrně šachovanou orlici tak dlouho, dokud se v této podobě bude objevovat ve státním znaku.""
* "správným" - myšleno z pohledu zemských úřadů
Citace:
14. října 1875, Vídeň - korespondence heraldicko-genealogického spolku Adler s moravským zemským výborem. Dostupné online.
Oscar Freiherr von Sommaruga, Das Wappen der Markgrafschaft Mähren, in: Jahrbuch der k. k. heraldischen Gesellschaft Adler, 1875. Dostupné online.
BLAŽEK, Conrad. Der mährische Adel. Norimberk, 1899. Dostupné online.
Z toho důvodu bylo ve věci zemských barev opět žádáno o jednoznačné
stanovisko. Koncem 70. let 19. století bylo zemskou školní radou pro
národní školy vydáno tablo znaků zemí habsburského mocnářství, v němž
byl moravský zemský znak nakreslen v podobě zlatočerveně šachované
orlice. Místodržitel Kalina (Franz Kallina von Urbanow) si to vyložil tak, že jeho požadavkům na změnu barev znaku bylo konečně
vyhověno, a tak ministerstvo vnitra začátkem 80. let 19. století požádal
o zaslání příslušného výnosu.
Citace:
Zdeněk Koudelka: Moravský znak a vlajka (5. 7. 2017). Dostupné online.
Ministr vnitra Eduard Taaffe
mu tedy 25. května 1880 osobním dopisem oznámil, že moravský znak ve
velkém a středním císařském znaku zůstává nezměněn, že se však Moravě
povoluje užívat znak v podobě zachycené na zmíněném tablu pro národní
školy, tzn. se zlatočerveně šachovanou orlicí.
Citace:
Ivan Štarha. Moravské barvy a moravská zemská vlajka. In: CHOCHOLÁČ, Bronislav; MALÍŘ, Jiří. Pocta Janu Janákovi. Předsedovi Matice Moravské, profesoru Masarykovy univerzity věnují k sedmdesátinám jeho přátelé a žáci. Brno: Matice Moravska, 2002. Dostupné v archivu pořízeném dne 16. 7. 2016. S. 169.
Jednání
úřadů v 80. letech 19. století, 25. května 1880, Vídeň - odpověď
moravskému místodržiteli ohledně barevnosti moravské orlice a moravských
zemských barev. Dostupné online.
Takto upraven byl pak moravský zemský znak nakreslen i v erbovníku Huga Gerharda Ströhla, který byl v roce 1890 vydán ve Vídni.
Citace:
STRÖHL, Hugo Gerhard. Oesterreichisch-ungarische Wappenrolle nach seiner kaiserlichen und königlichen apostolischen Majestät von Hugo Gerard Ströhl. Vídeň: [s.n.], 1890.
PÍCHA, František. O klenotu znaku moravského markraběte. Genealogické a heraldické informace 2010 : Moravská genealogická a heraldická společnost, o. s. 2011. Brno: 2011, roč. 15 (30), s. 7-32.
Ve velkém a středním státním znaku bylo ovšem až do roku 1915 používáno
původní stříbrnočervené šachování orlice. Až tehdy bylo šachování orlice
představující ve středním znaku znak Moravy změněno na červenozlaté, což se používalo v letech 1915-1918.
