Počátky snah o uznání zlatočerveně šachované orlice v moravském zemském
znaku na základě pozapomenutého erbovního polepšení z roku 1462 spadají
do 1. poloviny 19. století. Podstatnou úlohu měl při zavádění používání
znaku zlatočervené orlice do běžné praxe ve dvacátých letech 19. století
Antonín Bedřich Mittrowský.
Poznámka:
Překlad dopisu nejvyššího kancléře hraběte
Antonína Bedřicha Mittrowského zemskému hejtmanovi z 7. dubna 1838:
„(...) Z mého podnětu jako tehdejšího zemského hejtmana byla ohledně
opravy zemského znaku na základě tohoto privilegia - pokud si dobře
vzpomínám - vedena v letech 1815-1817 podrobná jednání, která by se
pravděpodobně měla nacházet, snad i spolu s oním ztraceným privilegiem,
ve stavovských presidiálních aktech. Z mého nařízení byl tehdy
přemalován na zemské pokladně, stavovské záložně atd. chybně namalovaný
moravský orel, upraveny gala-uniformy moravského stavovského
služebnictva i štít na bandalíru vrátných. (...) Je politováníhodné, že
do nejvyššího státního znaku, který byl nově přijat a publikován v roce
1836, bylo nedopatřením zařazeno vyobrazení moravského zemského znaku,
které nesouhlasí s tímto privilegiem. Ale za okolností, kdy byl tento
nejvyšší zemský znak teprve nově vyhotoven a ve všech rakouských
dědičných zemích uveden ve známost a je především používán v
rakousko-císařských vyslanectvích v zahraničí, je změna státního znaku v
této době nedosažitelná, a neočekával bych v žádném případě, že by
jakýkoliv zákrok vedl u pánů stavů k žádanému úspěchu. Proto pokládám za
dobré, aby se páni stavové omezili jen na to, aby se znakem zacházeli
pouze tak, jak jim přísluší.“.
V době předbřeznové ve slovanských částech Rakouska sílilo vědomí
slovanství a moravské stavy chtěly ukázat svou oddanost habsburské
dynastii přihlášením se ke znaku popsanému v této erbovní listině
Fridricha III., jejíž originál však v roce 1838, kdy jimi byla dvorská
kancelář požádána o potvrzení zlatočervené orlice ve znaku Moravy,
neměly fyzicky k dispozici (měly jen opis).
Poznámka:
Překlad dopisu zemského hejtmana nejvyššímu
kancléři hraběti Antonínovi Bedřichu Mittrowskému z 22. března 1838:
"Toto znakové privilegium bylo k disposici v aktech zemské registratury,
ale při následné prověrce se našla v dotyčném fasciklu poznámka, v níž
bylo tehdejším registrátorem vlastnoručně uvedeno, ovšem bez označení
osoby, „bylo předáno Jeho Excelenci 27. 6. 1818“. Protože se nyní nikdo z
pánů tajných radů a nejvyšších zemských úředníků v současnosti
nenachází u zemského výboru a, jak řečeno, osoba nebyla označena, nelze
ji přesně určit.".
Současně, aniž by moravský zemský výbor počkal na jakékoli stanovisko
nadřízených orgánů, vydal téhož dne (22. března 1838) nejvyššímu
zemskému písaři, jenž zodpovídal za tisk sněmovních usnesení, pokyn,
aby byla na zadní straně titulního listu sněmovních závěrek použita
zlatočerveně šachovaná orlice v modrém poli.
Poznámka:
Překlad pokynu moravského zemského výboru z
22. března 1838 nejvyššímu zemskému písaři: „Co se týče použití
moravského zemského znaku na zadní straně titulního listu, má užít
stejně velikou zlato a červeně šachovanou orlici na modrém poli a
vyúčtovat náklady.“.
V roce 1841 byla Fridrichova listina hrabětem Mittrowským společně s
jinými listinami, které kdysi zachránil před spálením, odevzdána
moravskému zemskému výboru, jemuž jako moravský zemský hejtman v letech
1815-1827 předsedal.
Poznámka:
Překlad dopisu Antonína Bedřicha
Mittrowského moravskému zemskému výboru z roku 1841: „(...) Odevzdávám
148 prastarých listin se seznamy, které patří pánům stavům (...) jež
jsem jako bývalý zemský hejtman svou péčí zachránil od smrti ohněm, k
níž byly určeny; tomuto osudu neunikl asi velký počet jiných listin,
které s nimi byly hozeny do starých beden. (...) Mohu podotknouti jenom
to, že se jimi mělo podpalovati dřevo v kamnech stavovských kanceláří,
kdež jsem je - neočekávaně a nenadále - jak ležely, prozatím po
hromadách sebral, do bedny uložil a uzamknul, abych je dal prohlédnouti,
konsignovati a o to se postaral, aby byly uschovány v stavovské
registratuře. Tehdy nebylo však mezi stavovským personálem a vůbec v
Brně ani jediného člověka, který by byl k této práci způsobilý, a tak se
stalo, že se tato bedna již před 15 lety (1826) stěhovala se mnou sem
do Vídně“.
Citace:
PÍCHA, František. Poznámky k historii moravského zemského znaku v 1. polovině 19. století. Genealogické a heraldické informace 2013 : Moravská genealogická a heraldická společnost, o. s. 2014. Brno: 2014, roč. 18 (33), s. 71-80.
