Na začátku září 1909 se konaly v okolí Velkého Meziříčí vojenské manévry, jejichž vrchním velitelem byl František Ferdinand d'Este, za účasti Františka Josefa I. a Viléma II. Pruského.
Poté co bylo 26. května 1909 oznámeno, že se 8. až 11. září budou ve
Velkém Meziříčí konat manévry, se naplno začalo s přípravami. Vznikl
spor mezi okresním hejtmanstvím a obcemi o podobu nápisů na obecních tabulích.
Citace:
Germanisační snahy c. k. úřadů v ryze českých okresích na Moravě.. Lidové noviny. 3. září 1909. Roč. 17, čís. 242, s. 3. Dostupné online.
Poznámka:
Lidové noviny, 3. září 1909, s. 3: "Také v
okresu hejtmanství velkomeziříčského prodělávají obecní představenstva
boj s okresním hejtmanstvím. Velkomeziříčské hejtmanství má tři úředníky
německé a dva pouze české, ač okres je jeden z nejčeštějších na Moravě.
(...)
Hejtmanství velko-meziříčské posílá starostům poukázky a rozkazy
výhradně jednojazyčné a to německé, starostům vnucuje přijímání
německých dopisů, (...) jsou k zodpovědnosti voláni učitelé na
hejtmanství, že provádějí nařízení starostů a píší orientační tabulky na
obcích pouze česky. V německých obcích na Moravě jsou orientační
tabulky všude jen německé, v ryze českém okresu však mají býti německé
neb alespoň dvoujazyčné. Kdo nechce nařízení uposlechnouti, je
předvoláván, pokutován a šikanován. A naše starostenské sbory mlčí.
Jednotlivci v okresu jdou za právem svým proti vůli okresního hejtmana,
snáší s klidem i jeho nepřízeň, avšak ostatní část starostů v okresu
hlavně velko-bytešském po straně sice nadává, ale na hejtmanství
poníženě mačká čepice a nařízením hejtmanství slepě vyhovuje. Tak se
stalo, že již velká část obcí Meziříčska a Bytešska má ukazovatele cest
pouze německé. To také zásluhou četnictva, které z vyššího rozkazu
starostům poroučí, jak co v obci upraviti.
Tak daleko by přece neměl klesnout ryze český okres, aby při návštěvě
císaře representoval se buď jen německy neb smíšeně. Neví-li si
starostenské sbory rady proti germanisačním snahám c. k. úřadů měly by
být poučeny obce Ústředím starostenským a venkovskými poslanci, kteří
okresy zastupují."
Spor vznikl po vydání vyhlášky okresního hejtmana z 24. června 1909 o
místním značení odvolávající se na § 9 zákona č. 69 říšského zákoníku z
29. března 1869, v níž byl tento paragraf citován a dále bylo řečeno,
že: "v každé obci a to při vjezdu a výjezdu má býti umístěna tabulka
(...) ve stavu snadno čitelném. Má obsahovat jméno osady, obce a
politického okresu, k němuž patří. Tabulky ty mají býti vyhotoveny v
jazyku českém a německém. (...) Nápis je černý na bílém poli a sloupec
má být natřen pruhovaně (...) barvou červenožlutou.". Tabule měly být zhotoveny do konce července.
Citace:
VÁCHA,
Zdeněk. Červená a bílá jsou barvy naše? Národnostní problematika v době
příprav a konání císařských manévrů u Velkého Meziříčí (8.-11.9.1909). Západní Morava : vlastivědný sborník. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 2001, roč. 5, s. 82-106.
Zákon o sčítání lidu z 29. března 1869 (číslo 67 listu říšského zákoníku). S. 307. Dostupné online.
Zákon o sčítání lidu z 29. března 1869 (číslo 67 listu říšského zákoníku), § 9. S. 309. Dostupné online.
Poznámka:
Zákon o sčítání lidu z 29. března 1869: "§.
9 Am Eingange und Ausgange einer jeden Ortschaft soll auf Kosten der
Gemeinde eine Tafel (Ortschaftstafel) auf einer angemessenen Stelle
angebracht und stets leicht lesbar erhalten werden. Diese Tafel hat den
Namen der Ortschaft, dann der Gemeinde und des politischen Bezirkes, zu
welchem sie gehört, und bei Ortschaften, welche im Zollgränzbezirke
liegen, auch diesen Beisatz zu enthalten.
Die politische Landesbehörde bestimmt, in welchen Landessprachen die
Aufschriften zu machen sind."
Překlad:
§. 9 Při vstupu a výstupu z každého místa má být na náklady obce na přiměřeném místě umístěna tabule (obecní tabule) a má být udržována vždy snadno čitelná. Tato tabule musí obsahovat název místa, poté obce a politického okresu, do kterého patří, a u míst, která leží v celních hraničních okresech, musí zahrnovat i tento dodatek. Politický zemský úřad určuje, v jakých zemských jazycích mají být nápisy udělány.
Příslušný výnos týkající se označení na místních tabulích, který byl
několik let po vydání jmenovaného zákona vyžádán od místodržitelství,
byl vydán 22. dubna 1876 a určen všem okresním hejtmanům. Tento výnos
stanovil, že sloupek, na němž měla být upevněna tabule, měl být natřen
(olejovými) zemskými barvami, za které byly úřady považovány červená a
žlutá. V bílém poli tabule měl být umístěn černý nápis s textovými
položkami, nejprve německy, potom česky.
Citace:
Obecní cedule, vzor místní tabule z roku 1876. Dostupné online.
Některé obce tohoto nařízení nejprve neuposlechly a nápis nechaly udělat
jen česky nebo cíleně provedly záměnu barevného zobrazení obecního
značení, aby následně po důrazném připomenutí hejtmanovy vyhlášky pod
dojmem postihu ustoupily. Například v Tasově
byly obecní tabule nejprve napsány červeným písmem a jen v české řeči, a
také sloupy, na nichž cedule byly upevněny, byly červeno-bílé. 30.
srpna již byly dle předpisu: "totiž bylá půda černý nápis v české i německé řeči vyhotoveny, na slaupcích žluto červeně pruhovitých upevněny." Nejspíš jedinou obcí v tomto kraji, která vytrvala, byla Osová Bítýška, kde se ještě v polovině srpna zjistilo, že obecní tabule jsou: "jen česky červeně na bílém podkladě a nikoli na sloupech, ale na c. k. budovách".
Na přípis okresního hejtmana představitelé obce odpověděli pro hejtmana
možná nečekaným způsobem, když proti jeho citaci zákona postavili
citaci přímo z říšského zákoníku.
Poznámka:
Odpověď Bítýšských velkomeziříčskému
hejtmanství z 2. poloviny srpna 1909: "Tomuto znění zákona obecní
představenstvo zúplna vyhovělo an c. k. okresní hejtmanství jiného
paragrafu zákona ani nijakého jiného nařízení stran (...) barvy, (...) a
stran řeči necitovalo, dalo obecní představenstvo provésti obecní
tabule jedno jazyčné v českých barvách, tak jako německé obce na Moravě
mají tabulky německé výhradně. Existuje-li nějaké nařízení týkající se
posledně jmenovaných podrobností, žádá obecní představenstvo za sdělení a
samo sebou se rozumí, že jim ihned bude vyhověno - neexistujeli však
žádné, nechť dopis tento považován jest za rekurs proti nařízení c. k.
okr. hejtmanství č. 208.24/6. 1909."
Ještě 31. srpna byly podle hlášení četníků české tabule stále na svém místě, okresní hejtmanství však už nereagovalo.
Sledování barevných odlišností v četnických hlášeních mělo důvod v tom, že na území českých zemí
měla v té době symbolika národních barev významnou úlohu již po několik
desetiletí, protože se v ní projevovalo osobní ztotožnění s tím nebo
oním národem. Používané barvy a jejich kombinace byly jednou z prvních
věcí, jíž si pozorovatel mohl při slavnostních příležitostech všimnout.
Červená a bílá mohly být barvami Čechů z Moravy, kteří vědomě nebo
nevědomě hájili původní zemské barvy proti novým barvám červené a žluté
používaným a prosazovaným od 2. poloviny 19. století zemským úřady,
zemským výborem a místodržitelstvím.
Citace:
HELFERT, Josef Alexander. Der Brünner Landtag im Jahre 1848 und das mährische Landeswappen. Brno: 1897. S. 8. Dostupné online.
Dále to mohly být barvy Čechů z Moravy, kteří používáním červené a bílé
bikolóry usilovali o její sjednocení s českou bikolórou (böhmisch). A
konečně se může jednat o barvy moravských Čechů používajících je v
obecném smyslu "českých barev" (tschechische), kdy tímto způsobem
uvažování již u nich byla popřena moravská odlišnost, či spíše
podobnost.
Citace:
VÁCHA,
Zdeněk. Červená a bílá jsou barvy naše? Národnostní problematika v době
příprav a konání císařských manévrů u Velkého Meziříčí (8.-11.9.1909). Západní Morava : vlastivědný sborník. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 2001, roč. 5, s. 82-106.
V době příjezdu Františka Josefa I. byla nádraží ve Střelicích, Studenci
a dalších a ve Velkém Meziříčí slavnostně vyzdobena prapory v zemských
žlutočervených a císařských (rakouských, říšských) černožlutých barvách.
Ve Velkém Meziříčí vlály dále české a slovanské prapory. O výzdobu
města se postarala podél cesty od nádraží k zámku obec a před zámkem
majitel panství. Na nádraží a před ním uspořádala výzdobu společnost
státních drah. Ostatní dekorace jako výzdoba domů chvojím, prapory,
emblémy atd. byla provedena jednotlivci.
Citace:
Dva císaři na Moravě. Ve Střelicích. Výzdoba Střelic. Ve Velkém Meziříčí. Výzdoba města. Lidové noviny. 9. září 1909. Roč. 17, čís. 248, s. 1-4. Dostupné online.
Červenobílé prapory vedle červenožlutých ve Velkém Meziříčí mohou být podle situace pokládány buď za městské nebo za české.
Citace:
Dva císaři na Moravě. Ve Střelicích. Výzdoba Střelic. Ve Velkém Meziříčí. Výzdoba města. Lidové noviny. 9. září 1909. Roč. 17, čís. 248, s. 1-4. Dostupné online.
Panovník na Moravě. Ve Velkém Meziříčí. Moravská orlice. 10. září 1909. Roč. 47, čís. 205, s. 1-2. Dostupné online.
VÁCHA,
Zdeněk. Červená a bílá jsou barvy naše? Národnostní problematika v době
příprav a konání císařských manévrů u Velkého Meziříčí (8.-11.9.1909). Západní Morava : vlastivědný sborník. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 2001, roč. 5, s. 82-106.
Dopisovatel Národní politiky popsal svoji cestu do Velkého Meziříčí takto: "Vlaky
míjí jednotlivé stanice, kde se již horlivě pracuje na výzdobě nádraží
chvojí a prapory v českých a moravských barvách zemských - červené a
žluté. Nezvyklé to barvy jsou zbytkem německé většiny na moravském
sněmu, které byly ovšem trnem v očích barvy slovanské."
Citace:
Národní politika. 9. září 1909, roč. 28, čís. 249, s. 2-3.
