Zemské barvy (státní) jsou spojením dvou či tří barev s určitým
významem v symbolické rovině. Často se jim též říká národní barvy.
Slouží viditelnému vyjádření země. Používají se jako barvy praporů
(vlajek), odznaků, uniforem, kokard, stuh, šňůr a vyznamenání nebo jako
barvy, jimiž se zdobí předměty. Představují neostrý přechod mezi zemskou
heraldikou (státní) a vexilologií, mezi znaky zemí a jejich vlajkami.
Obvykle jim předchází barvy ve znaku panovníka. Členové jeho družiny
nosili livreje nebo jiné odznaky příslušnosti k němu, jejichž význačným
znakem byly určité jím vybrané barvy, které rovněž znamenaly jistý druh
právní ochrany. Většinou tyto barvy odrážely tinktury vladařova erbu.
Výraz "livrejové barvy" se tak heraldicky používá k označení barevného
provedení livrejí a uniforem, a někdy i pro všechny ze znaku odvozené a
používané barvy. Zvláštním případem livrejových barev jsou, v případě že
vychází z panovníkova znaku, zemské barvy.
Zpočátku se používaly zvláště ve vojenství, ale od 16. století
jsou doloženy zmínky o vybavení budov prapory v zemských barvách. Zemské
barvy však nelze chápat pouze jako heraldické barvy. Jsou to barvy,
které vznikly, ať už k tomu došlo jakkoli, historicky a které jsou
prostředkem politiky. Obyčejně jsou pak vzorem pro zemské vlajky. Jejich
vyvěšování na souši je přitom věc docela moderní, protože po staletí k
vyjádření země postačoval zemský znak. List vlajky pak byl jen zvláštním
nosičem, na který se znak země mohl také umístit. Prostí obyvatelé země
vlajky začali ve velkém používat až od 19. století, k čemuž je podnítil
příklad jejich užití tímto způsobem v nizozemské a hlavně za
francouzské revoluce, kdy se jasně odlišená trikolóra používaná nejprve
námořnictvem a armádou stala označením národa, výrazem přináležitosti k
zemi, a ne jen prostředkem viditelně představujícím stát.
Poprvé se v Evropě prapory určitých barev hojně vyvěšovaly v
revolučním roce 1848. Tehdy se bojovalo za občanská a zemská práva, a až
od té doby postupně dochází k jejich používání jako zemských vlajek,
jako vlajkových symbolů země skládající se z jejích obyvatel, z nichž
každý může používat vlajku. Zemská vlajka je uznaným vexilologickým
symbolem země, ať už vypadá a vznikla jakkoli.
Citace:
PÍCHA, František. Moravské barvy a vlajky v revolučním roce 1848. Genealogické a heraldické informace 2017: Moravská genealogická a heraldická společnost, z. s. 2018. Brno: 2018, roč. 22 (37), s. 38-39.
Podle názoru Ivana Štarhy byly heraldicky správné moravské barvy do roku
1915 bílá, červená a modrá a mezi roky 1915 a 1918 žlutá, červená a
modrá.
Citace:
Moravské barvy a moravská zemská vlajka, s. 170.
Československá republika se vrátila k bílé/stříbrné barvě na moravském
znaku, ale barevnost a postavení zemských vlajek/praporů zákon č. 252/1920
nijak nedefinoval. Zemskou vlajku neznají ani pozdější právní úpravy
(zákon č. 269/1936, zákon č. 222/1939, č. 163/1960 a dnes platný zákon
č. 3/1993 Sb. a č. 352/2001 Sb.).
Citace:
Zemský registr erbů České republiky. Legislativa. ZREČR. Dostupné online.
Sbírka zákonů a mezinárodních smluv České republiky. Zákon České národní rady o státních symbolech České republiky. Wolters Kluwer ČR [cit. 2013-01-03]. Dostupné online.
Sbírka zákonů a mezinárodních smluv České republiky. Zákon o užívání státních symbolů České republiky a o změně některých zákonů. Wolters Kluwer ČR. Dostupné online.
