Odpověď na častý dotaz ve „sporu o podobu tzv. moravské vlajky“ a
především vhodnost užívání tohoto symbolu je velice prostá, dovolte mi
ale určitý obsáhlejší kontext:
Na svrchovaném území České republiky (tj. Čech, Moravy a části Slezska) platí historicky i právně (republikou) potvrzený heraldický stav zavedený (v případě znaků Čech a Moravy českým králem a moravským markrabětem Přemyslem Otakarem II.) od poloviny 13. století až dosud (viz velký státní znak České republiky i státní trikolóra a vlajka).
Kromě
krátké epizody ve válečných letech 1915–1918, kdy bylo šachování
moravské orlice (vídeňským dvorem de iure) změněno ze
stříbrno/bílo‑červeného na zlato/žluto‑červené. Čemuž odpovídala již
ona „nešťastná“ (nikdy neuzákoněná!) žluto‑červená bikolóra/vlajka z
druhé poloviny 19. století, proklamovaná (revoluční) moravskou zemskou
„samosprávou“ v roce 1848, jako tehdy „pochopitelný“ symbol „odlišení
se“ Moravy od Čech (s bílo‑červenou bikolórou/vlajkou) v rámci mnoha
zemí rakouského soustátí (kdy Čechy, Morava a tzv. rakouské Slezsko již
netvořily správní celek, tak jako např. Uhry; viz Rakousko‑Uherské
vyrovnání).
Čili musí platit jenom jedna oficiální podoba moravské orlice (což je mezinárodní heraldický „terminus technicus“, podobně jako termíny český lev či slezská orlice) se stříbrno/bílo‑červeným šachováním.
Prostě nemohou existovat „dvě (různé/jiné) moravské orlice“ (dva
odlišní čeští lvi atd. apod.). Pak by nebylo možné s termínem „moravská
orlice“ (bez přívlastku) pracovat.
Tak tomu bylo po celou dobu
trvání monarchie od zavedení heraldického symbolu Moravy, v polovině 13.
století (s výjimečnou změnou v letech 1915 až 1918, viz výše), a opět
je od roku 1918 po vzniku demokratické republiky (viz v zákoně o státní
vlajce a znacích Československé republiky z roku 1920, nyní na základě
Ústavy ČR v zákoně č. 3/1993 Sb., o státních symbolech ČR).
To se ostatně logicky odráží i v právoplatné symbolice (všech) krajů (krajských znaků a vlajek). Viz zákonné odborné popisy znaku a vlajky Jihomoravského kraje (cituji z rozhodnutí předsedy Poslanecké sněmovny č. 31 z 25. 11. 2003), které jsou určující a rozhodující:
„Modro‑červeně čtvrcený štít, v prvním poli moravská orlice, ve druhém poli stříbrné břevno pod stříbrným temenem, ve třetím poli zlatý vinný hrozen s listem a úponkem, ve čtvrtém poli zlato‑červeně šachovaná korunovaná orlice se zlatou zbrojí.“
„Čtvrcený [vlajkový] list. Horní žerďové pole modré s moravskou orlicí.
Dolní žerďové pole červené se žlutým vinným hroznem s listem a úponkem.
Horní vlající pole tvoří čtyři vodorovné pruhy, střídavě bílé a
červené, v poměru 1:2:2:2. Dolní vlající pole modré se žluto‑červeně šachovanou korunovanou orlicí se žlutou zbrojí.“
Stejná praxe platí pro všechny kraje ležící zcela nebo z části na Moravě.
Povšimněte
si zde právě onoho uplatnění oficiálního termínu (spojení) „moravská
orlice“ (tj. jednoznačného a terminologicky mezinárodně přesného značení
stříbrno/bílo‑červeně šachované orlice), kdy již není nutno její dílčí
detaily (včetně tinktur zbarvení apod.) uvádět. A oproti tomu nezbytný
popis druhé zlato/žluto‑červené (de iure ne moravské) orlice coby
historického prvku na paměť (kéž by usmíření) sporů o rozdílnou
symboliku Moravy, tak jak bylo různé státoprávní postavení této země.
Viz ve své době neplatná ingerence císaře Friedricha Habsburského
listinou z roku 1462 pro moravské stavy (zásahem do zemských práv
tehdejšího suveréna českého krále a moravského markraběte Jiřího z
Poděbrad). Ale pak především v době vyhroceného nacionalismu po roce
1848 (neoficiálním, ale o to úpornějším zaváděním zlato‑červeného
šachování orlice a rádoby moravské zemské žluto‑červené vlajky), či v
letech nacistické okupace.
I z tohoto důvodu Ministerstvo vnitra ČR vydalo na svém webu jako oficiální stanovisko odborný text (někdejšího) ředitele Moravského zemského archivu v Brně a heraldika PhDr. Ivana Štarhy, experta Podvýboru pro heraldiku a vexilologii Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, viz:
https://www.mvcr.cz/clanek/historie‑moravske‑barvy‑a-moravska‑vlajka.aspx
Z něho plyne, že jedinou nekolidující (a nekonfliktní) tzv. moravskou
vlajkou je a může být pouze ta, která nese právoplatnou (tj. zákonnou)
podobu moravské orlice (čili stříbrno/bílo‑červeně šachované v modrém
poli)!
Ač se to běžnému občanovi (laikovi) na první pohled nezdá, v
důsledku jde totiž (právně) o nesmírně důležitou (byť zdánlivě „jenom“
symbolickou) nezbytnost (ústavní) jednoty našich historických zemí i
státních barev čili státní bílo‑červeno‑modré trikolóry a státní
vlajky, tak jak je definuje zákon. Viz naše společné barvy (bílá a červená)
pro Čechy (tj. stříbrný/bílý český lev v červeném poli) i Moravu
(stříbrno/bílo‑červené šachování moravské orlice), plus třetí modrá
barva (z modrého štítu Moravy, v době existence Československa i ze
slovenského znaku modrého trojvrší se stříbrným/bílým dvojramenným
křížem v červeném poli). Jakákoliv odlišnost tinktur těchto symbolů
je proto nemyslitelná a nepřijatelná, jelikož v opačném případě
„vizuálně ruší“ výsostnou symboliku jednoty ČR, která je unitárním, ne
spolkovým či federálním státem!
Samozřejmě mnozí chápeme (demokratické) politické snahy různých tzv. moravistických stran a hnutí,
které usilují o „samostatné či samostatnější“ postavení Moravy čili
zemské či spolkové aj. státní zřízení, zrušení stávajících (umělých)
krajů atd. apod., k čemuž využívají i vlastní a zcela záměrně odlišnou symboliku Moravy od té oficiální na základě své interpretace a cílů.
Celkem logicky ji opírají o zmíněné nacionalistické snahy 19. století,
které nás přivedly k první světové válce (a vlastně i té druhé).
V
současné době proto zmíněné „moravistické organizace“ kladou na dobový
relikt 19. století, tj. onu žluto‑červenou bikolóru/vlajku (protože je snadno zaměnitelná s oficiální vlajkou hl. města Prahy) navíc i štít s neplatným znakem,
vydávaným za znak Moravy (tj. moravskou orlicí se změněným šachováním z
bílé/stříbrné na žluté/zlaté) s odkazem na jeho údajné „polepšení“
císařem v roce 1462 „ze stříbra na zlato“, třebaže v heraldice jsou si
všechny tinktury rovny.
To všechno by bylo možné pochopit a tolerovat i v kontextu zmíněných politických snah (programu), ale je to naprosto
nepřijatelné, pokud takovýto (navíc uměle vytvořený) interní
historizující symbol (vyjadřující určité politické postoje a cíle i
vlastní výklad dějin Moravy), dotyčné organizace „podbízejí“ našim obcím
aj. organizacím, úřadům apod. s douškou, že „přeci o nic
podstatného nejde, jenom vzpomínku na staré časy“, kdy byla Morava
„samostatná“, dodejme provincie rakouského mocnářství, bez přímé právní
vazby z Čechami (o to jde asi žel především).
Vůbec tedy „není jedno“ (jak často mezi laiky zaznívá), která „moravská vlajka“ se vyvěšuje.
Kéž by to byla v dnešní post‑faktické době pravda! Pokud totiž
příslušné veřejné subjekty na našem státním území zmíněnou
„zpolitizovanou“ symboliku „jiného postavení“ Moravy (určitého
názorového uskupení či spolku) používají, slouží tak (většinou
nevědomky) osobním a politickým cílům dotyčných lidí z oněch
moravistických hnutí. Pochybuji o tom, že se přitom jedná o (většinové)
stanovisko a přání voličů v daném místě (obci), aby např. vedení té
které radnice takto svévolně (či z neznalosti nebo podvedení)
postupovalo, neboť mizivé volební výsledky oněch „moravistických stran“
hovoří samy za sebe (naštěstí).
V podstatě lze tuto problematiku
trochu nadneseně přirovnat k (mezinárodně a ideologicky) spornému
vyvěšování tibetské či tchajwanské vlajky, nebo používání komunistických
či nacistických aj. bývalých či zprofanovaných symbolů.
Lepším příkladem nám může být Španělsko, kde Katalánský region
má svou oficiální (tzv. heraldickou) vlajku (tvořenou žlutými a
červenými pruhy), která je zde úředně používána a vychází z platného
státního znaku Španělska (jeho korunních zemí, v tomto případě znaku
Aragonu). Dala by se proto přirovnat i k naší heraldické moravské modré
vlajce s bílo‑červeně šachovanou orlicí (dle velkého státního znaku
ČR). Oproti té oficiální katalánské (jen pruhované) vlajce jsou však
demonstranty aj. používány separatistické symboly a proto i záměrně
(částečně) odlišné „katalánské vlajky“, které mají navíc klín s hvězdou
(v různých barevných variantách, pod vlivem pravicové či levicové
orientace, v důsledku někdejší španělské občanské války, krveprolití a
teroru).
Závěrem: Každá samospráva i jiná veřejná instituce v ČR (na Moravě) tak musí v případě vyvěšení tzv. moravské vlajky
(i proto, že kromě státní vlajky, vycházející ze státní
bílo‑červeno‑modré trikolóry, a zákonných krajských a komunálních
vlajek, žádná jiná naše vlajka není ošetřena právní úpravou) velice dobře zvážit nestranné odborné vysvětlení a doporučení (viz např. text na webu Ministerstva vnitra ČR) a být si vědoma toho, co tím kterým symbolem veřejně vyjadřuje a deklaruje! Žel to dnes již není jenom „neškodný“ projev „lásky k Moravě“. Z toho
důvodu je možné bezproblémově a s čistým svědomím i dobrým vědomím
(chcete‑li neutrálně) používat pouze tzv. heraldickou moravskou vlajku,
modrou s bílo‑červeně šachovanou orlicí (podobně je nestrannou
heraldickou vlajkou Čech červená s bílým českým lvem a heraldickou
vlajkou Slezska žlutá s černou slezskou orlicí).
Použitím žluto‑červené bikolóry (navíc uměle
doplněné neplatným znakem Moravy!) se totiž dnes již nostalgicky
nepřipomíná „nějaká minulá a krátkodobá existence Provinz Mähren“ ve
druhé polovině 19. století, ale viditelně podporují názory a postoje
určitých „moravistických organizací“, které tento symbol považují (zcela
pochopitelně) za vlastní, veřejně jej šíří a proklamují, s ním jdou do
(svého) politického klání. Nejenom každý starosta či jiná veřejná
osoba nebo instituce v ČR (na Moravě) musí proto v takové chvíli zvážit,
zda se takové aktivitě propůjčí.
V důsledku toto všechno
často nakonec vede k tomu, že radnice, krajské úřady a další veřejné
instituce „znechuceně“ upouští i od příležitostného (kulturního)
zviditelnění (zákonné) symboliky Moravy a nechtějí s daným tématem mít
raději vůbec nic společného, což je druhý zbytečný „extrém", vyvolaný
však nevyžádanou „agresivitou“ určité malé (aktivistické) skupiny
některých velmi činorodých „moravistů“.
