Erbovní listina císaře Fridricha III. Habsburského

Římský císař Fridrich III. Habsburský vydal jako výraz vděku (píše se v listině) za pomoc moravských stavů na žádost moravského zemského hejtmana a maršálka českého království Jindřicha z Lipé v prosinci roku 1462 erbovní listinu (znakové privilegium), která měnila barevnost orlice. Moravská orlice měla dostat zlaté a nikoliv už stříbrné šachování: "color albus in glaucum sive aureum transmutetur" (barva bílá na žlutou neboli zlatou změněna).

Miniatura v erbovní listině vydané Fridrichem III. Habsburským

Citace:
VOJTÍŠEK, Václav. Naše státní znaky (staré a nynější). Praha: Vesmír, 1921. 92 s. S. 22.
HABRICH, Alexius (ed.). Iura primaeva Moraviae. Brno: 1781. S. 38-42. Dostupné online.
KALOUSEK, Josef (ed.). Archiv český čili staré písemné památky české i moravské, svazek X. Praha: 1890. S. 273-274. Dostupné online.
BRETHOLZ, Berthold. Das mährische Landesarchiv, Seine Geschichte, seine Bestände. Brno: 1908. S. 124.

Poznámka:
Josef Kalousek (ed.), Archiv český čili staré písemné památky české i moravské, sv. X, č. 27, s. 273-274, upravení znaku markrabství moravského císařem Fridrichem 7. prosince 1462 jako odměna za pomoc proti rakouským stavům: "(...) Ideo prefati obsequii nobis grati intuitu, nobilis Heinrici de Lippa, marskalci regni Bohemie, pro tempore capitanei baronum, et nobilium marchionatus Moravie prefati supplicationibus, que nobis obtulerunt, hac gratia speciali concedenda, videlicet ut aquile scacate color albus in glaucum sive aureum transmutetur, gratiosius annuimus, et non per errorem aut improvide, sed matura mentis deliberatione, sano principum, comitum, baronum et procerum, aliorumque fidelium nostrorum ad id accedente consilio, de certa scientia nostra, auctoritate imperiali, de plenitudine nostre cesaree potestatis, predicte aquile scacate rubei et albi coloris, qua ipse marchionatus Moravie hactenus pro armis et insignibus usus est, colorem album in glaucum aut aureum transmutamus sic, ut is marchionatus Moravie exnunc inantea im perpetuum scacatam aquilam rubeo et glauco sive aureo colore mixtim superductum scacherii adinstar debeat deferre et habere, quemadmodum illa opificis magisterio in medio presentium sunt coloribus et figuris designata. Quibus armis taliter dispositis dictus marchionatus Moravie, quemadmodum prioribus usus et fretus est, in omnibus actibus similiter omnino uti debebit et gaudere perpetuis temporibus in futurum. (...)"

Osud erbovní listiny, respektive její právní platnost a konkrétní účinek na moravský znak a barvy jsou ale značně nejasné.

Erbovní listina byla udělena moravským stavům Fridrichem III. Habsburským jako římským císařem, zatímco Morava byla součástí české koruny a podle zákonů vydaných císařem a králem Karlem IV. neměl římský panovník takovou pravomoc, protože Morava příslušela pod přímé panství českého krále.

Citace:
ŠTARHA, Ivan. Historie, moravské barvy a moravská vlajka. Veřejná správa. Roč. 2013, čís. 9, s. 8-9. Dostupné online.

Skutečnost, že český král Jiří z Poděbrad erbovní listinu nikdy neschválil (byla ryze formálně schválena v roce 1628 Ferdinandem II. mezi mnoha jinými potvrzenými „neškodnými“ staršími privilegii, aniž by byla explicitně řešena), a Fridrich III. Habsburský jejím udělením významně zasáhl do kompetencí českého krále uspořádání české monarchie, znamenala podle Ivana Štarhy, že "Fridrichovo privilegium" bylo od počátku neplatné, respektive nezískalo nikdy platnost.

Citace: 
ŠTARHA, Ivan. Historie, moravské barvy a moravská vlajka. Veřejná správa. Roč. 2013, čís. 9, s. 8-9:8. Dostupné online.

Stejného názoru byl také Václav Vojtíšek.

Citace: 
VOJTÍŠEK, Václav. Naše státní znaky (staré a nynější). Praha: Vesmír, 1921. 92 s. S. 22.

Jinak řečeno, erbovní listina byla platná (měla všechny právní náležitosti), ale nebyla účinná.

Citace: 
PÍCHA, František. K 550 letům erbovní listiny císaře Fridricha III. pro moravské stavy. Genealogické a heraldické informace 2012 : Moravská genealogická a heraldická společnost, o. s. 2013. Brno: 2013, roč. 17 (32), s. 60-80.

Nicméně v roce 1628 se erbovní listina objevila v seznamu (výčtu) privilegii, které neměly být v rozporu s nově vydaným zemským zřízením a které císař Ferdinand II. Moravě potvrdil. Jak píše V. Vojtíšek, privilegium ale nemělo ani před tím ani po roce 1628 na moravský znak žádný účinek, což dokazují všechny vydané sněmovní artikuly do roku 1838 a nebo zemské řády z let 1545, 1562, 1604 a 1628.

Citace: 
Naše znaky státní (staré a nynější), s. 23.

Obdobně se vyjadřuje například Pavel Sedláček, když tvrdí, že český král "Fridrichovo privilegium" nikdy nepotvrdil a v praxi se zlatá barva neprosadila. 

Citace:
SEDLÁČEK, Pavel. Symboly republiky. Praha: Vláda České republiky, 2009. 42 s. Dostupné online. S. 10.

Formálně potvrzují skutečnost, že stříbrnočerveně šachovaná orlice v modrém poli štítu je znakem Moravského markrabství, císařské dekrety. Nedílnou součástí dekretu o znaku habsburských dědičných zemí z 29. listopadu 1752 byla barevná příloha s kresbou znaku. 14. ledna 1766 byl vydán císařský dekret o znaku římského císaře, 5. listopadu 1804 byl vydán dekret o znaku rakouského císaře, 6. srpna 1806 byl stanoven znak Rakouského císařství, 22. srpna 1836 byl dekretem Ferdinanda V. definitivně upraven velký znak Rakouského císařství.

Citace:
HLINOMAZ, Milan. Ke státní a zemské symbolice českého státu v období 1526–1918. Paginae historiae. Sborník Národního archivu. 1995. Čís. 3, s. 161. Dostupné v archivu pořízeném dne 2. dubna 2015.

František Pícha hodnotí význam těchto císařských dekretů ve vztahu k otázce, pro koho a za jakým účelem byla Fridrichova listina vydána: "pokud by změna barev moravské orlice listinou Fridricha III. byla od počátku chápána jako změna státního znaku, pak všechny tyto císařské dekrety by představovaly akty rušící ustanovení této erbovní listiny."

Citace:
PÍCHA, František. K 550 letům erbovní listiny císaře Fridricha III. pro moravské stavy. Genealogické a heraldické informace 2012 : Moravská genealogická a heraldická společnost, o. s. 2013. Brno: 2013, roč. 17 (32), s. 60-80.