Fejeton vydaný v Moravské orlici v roce 1899 zdůrazňuje, že moravští Češi užívají "praporů
červenobílých, ale mládež naše učí se ve školách, že zemské barvy
moravské jsou červenožlutá. Učitelé učí tak na základě obrazů, ve Vídni
pro školy zdělaných". Připomíná se že, přestože bylo tzv.
Fridrichovo privilegium potvrzeno Ferdinandem II. Habsburským, na jím
vydaném obnoveném zřízení zemském je červenobílá orlice. Autor se opět
pozastavuje nad tím, že "Bůh ví z jakých příčin" Alois Vojtěch Šembera učinil návrh, aby "Morava na základě privileje z roku 1462 užívala barev červenožluté", načež byl "do nové ústavy zemské přijat článek, že Morava má barvy červenožlutou". Odkazuje na knihu Vincence Brandla z roku 1892 Kniha pro každého Moravana, a na jejím základě tvrdí, že "zemské
barvy moravské jsou červená a bílá. Zopakujeme důvody: 1. Od
prvopočátku po všecka staletí byly barvy červená a bílá, jakožto barvy
zemské. 2. Císař německý Bedřich III nebyl oprávněn udíleti Moravě
zemských barev, králem celé české koruny byl tenkráte Jiří z Poděbrad;
také "privilej" císaře německého zůstal úplně nepovšimnut a nikdy se
barvy červenožlutá do roku 1848 neobjevily. 3. Nová ústava zemská, na
níž se sněm roku 1848 usnesl a do níž pojal též článek o barvách
červenožluté, nevešla nikdy v život. 4. Ministerstvo císařského domu a
zahraničních záležitostí změny nepovolilo a v císařské pečeti zůstává do
dnes barva červenobílá".
Citace:
Které jsou zemské barvy moravské?. Moravská orlice. 13. července 1899. Čís. 156, s. 1. Dostupné online.
Je však třeba upozornit na to, že Alois Vojtěch Šembera, který se k otázce znaku
a barev vyslovil v Týdenníku počátkem května 1848, nebyl zvolen
poslancem zemského sněmu, a tak na něm nemohl osobně podat návrh na
moravské barvy.
Citace:
DVOŘÁK, Jindřich. Moravské
sněmování roku 1848-49. Na padesátiletou památku novodobého sněmu a
zrušení roboty na Moravě, jakož i nastoupení císaře a krále Františka
Josefa I. na trůn vydal a úvodem do dějů roku 1848 opatřil Jindřich
Dvořák. Telč: 1898. S. 134. Dostupné online.
Stal se jím však natolik známým, že mu byl později tento návrh přeneseně
přičítán. Ve fejetonu se dále kritizuje, že pokud "ministerstvo
vyučování" vydává školní pomůcky, v nichž se udává, že moravskými
barvami jsou červená a žlutá, buď se tím vědomě dopouští nesprávnosti,
anebo neví, jaké barvy jsou v císařském znaku. Fejeton uzavírá: "Vídeň
je Vídeň, se záležitostmi českými, třeba byly národu posvátny, jedná
vždy nevážně a libovolně. Souhlasíme tedy úplně s orgánem našeho
rolnictva, že však tak jednati nesmí moravské školství, a právem žádáme,
aby veškeré školy moravské učily, což správné jest: že zemské barvy
moravské jsou červená a bílá. Užívá-li odrodilá šlechta a vysoký klerus
barev červené a žluté, toho dbáti nám nesluší, tam si pro vzor a poučení
nechoďme.".
Citace:
Které jsou zemské barvy moravské?. Moravská orlice. 13. července 1899. Čís. 156, s. 1. Dostupné online.
BROŽEK, Aleš; FOJTÍK, Pavel. Moravská vlajka. Jaká, a jak? 1. část. Vexilologie: zpravodaj České vexilologické společnosti. Praha: Roč. 2018, čís. č. 187 (2018), s. 3680.
