Příležitostí k používání moravských zemských vlajek byly i tábory lidu
konané v letech 1868 a 1869. Například během příprav tábora lidu u
Hulína ve svátek sv. Petra a Pavla noviny informovaly o tom, že vozy s
účastníky "budou ozdobeny červenobílými a červenomodrobílými prapory",
což znamená že v tomto kraji nebyly ani po dvaceti letech od roku 1848
vzaty na vědomí červená a žlutá barva. Při oslavách si vystačili s
českými (moravskými) a slovanskými (moravskými) barvami.
Citace:
Olomoucké noviny. 1868, čís. 52, s. 3.
Stejně tak následujícího roku při táboru lidu, který se konal 27. června 1869 na Julianovském kopci, píše Moravská orlice, že: "velké máje již ráno byly postaveny a na nich korouhve v moravských a slovanských barvách vztýčeny". Barvy praporů však nejsou přesně určeny: "Nad stolem předsedovým se vypínala moravská orlice, okolo řečniště byly prapory v moravských barvách".
Citace:
Tábor lidu na Julianovském kopci čili na "Bílé hoře" u Brna dne 27. června 1869. Moravská orlice. 1869. Čís. 146, s. 1. Dostupné online.
Poznámka:
Moravská orlice, 29. června 1869, s. 1:
"Dnešní den zůstane na věky památným v dějinách vlasti. Táborem lidu
slovanského na "Bílé Hoře", čítajícím na jisto 40 až 50000 účastníků,
podána velkolepá manifestace, již vláda vídeňská nemůže ignorovati;
táborem tímto oznámena pevná vůle lidu slovanského, táborem tímto podán
důkaz o nevšední probudilosti a vzdělanosti lidu. (...) Dnešní tábor u
Brna byl největším z táborů dosaváde na Moravě odbývaných; a kdyby byl
býval dříve povolen a čas pohodlnější, snadno se mohlo počítati, že
80000 táboritů se dostaví na "Bílou Horu". (...) "Okrášlováno řečniště,
zasazovány prapory menší, kdežto velké máje již ráno byly postaveny a na
nich korouhve v moravských a slovanských barvách vztýčeny. Řečniště
stálo téměř v prostřed plochy na kopci a bylo vkusně v barvách
slovanských, pak chvojím ozdobeno. Nad stolem předsedovým se vypínala
moravská orlice, okolo řečniště byly prapory v moravských barvách. Na
konci hory, který vyčnívá k Brnu, postavena velká máje se slovanskou
trikolorou; pod ní byly hmoždíře a národní dělostřelci. (...) Než
Brňákům, kteří již ráno byli zváni k táboru velikými plakáty na rozích
ulic, přece neušlo potěšení, viděti ty zástupy a banderia, jak městem
samým táhly na tábor."
V případě táboru lidu, který se konal 1. července 1869 u Hranic na
Moravě byla první slavnostní brána na cestě k tábořišti ozdobena "dvěma
prapory, červenobílým a modrobílým; druhá mnohem skvostnější ozdobena
byla třemi prapory, z nich jeden byl trojbarevný, a znaky zemí koruny
svatováclavské." Vedle modrobílých praporků se tu setkáváme s
prapory ve slovanských barvách, jimiž byla ozdobena tribuna. Červenobílé
prapory byly vyvěšeny po stranách řečniště.
Citace:
Tábor lidu u Hranic. Moravská orlice [online]. 1869. Čís. 153, s. 1.
BROŽEK, Aleš; FOJTÍK, Pavel. Moravská vlajka. Jaká, a jak? 1. část. Vexilologie: zpravodaj České vexilologické společnosti. Praha: Roč. 2018, čís. č. 187 (2018), s. 3675-3676.
Poznámka:
Moravská orlice, 9. července 1869, s. 1:
"Přípravy k táboru děly se velkolepé, na tři dny napřed už konalo se
vše, co k důstojnému odbývání táboru přispěti mohlo a v neděli jevily se
Hranice v rouše velmi slavnostním. S přečetných domů v ulicích a na
náměstí vlály mohutné prapory trojbarevné neb červenobílé a modrobílé,
přečetné domy byly ozdobeny věnci a guirlandami ze zeleného listí a
chvojí neb jiných květin, na mnohých domech nalezaly se vhodné nápisy;
na mnohých místech také o sobě na vysokých týčích vlály mohutné prapory a
stály slavnostní brány s vhodnými nápisy, ba i někteří soukeníci
natáhli na dnešní den na rámec sukna barev národních, tak že i z
tábořiště bylo vidět na straně hranické ohromné trojbarevné pruhy se
skvíti. Před mostem jakož i bezprostředně u mostu přes Bečvu, přes nějž
cesta k tábořišti vede, nalezaly se velké a velmi vkusné slavnostní
brany; první více jednoduchá ozdobena byla dvěma prapory červenobílým a
modrobílým; druhá mnohem skvostnější ozdobena byla třemi prapory, z
nichž jeden byl trojbarevný, a znaky zemí koruny svatováclavské. Most
sám ozdoben byl hojně zelenými májemi a přečetnými velmi pěknými
praporečky v barvách červeno- a modrobílých. Za mostem na břehu plavé
Bečvy, na úpatí věnce hor zelenými lesy porostlých, rozprostíralo se
prostorné tábořiště, vytyčené a ozdobené májemi a prapory. Uprostřed
rozsáhlého prostranství toho nalézala se veliká pevně i skvostně
zbudovaná tribuna, ozdobená zelenými májemi a třemi prapory ve
slovanských barvách. Po obou stranách řečniště vlály na vysokých tyčích
mohutné prapory červenobílé."
