Na Moravě byla až do roku 1848 v zemském znaku vedena červeně a stříbrně šachovaná orlice na modrém štítu.
Poznámka:
Pražský posel. Čtení pro lid jazyka českého
od J. K. Tyla, 1848, č. 29, Rozprávky o Vídni vytažené z tobolky
Pražského posla, s. 226-227, přelom července a srpna 1848: „To bylo
nějakého drnčení! - Čeho pak? - Brněnských šavlí po vídeňské dlažbě. -
Jak to? - Minulou neděli, to jest: dne 30. července přihrnulo se několik
set brněnských gardistů i s muzikou do Vídně, aby tu svým pánům
kamarádům, totiž vídeňským gardistům, zase jedenkráte kompliment složili
a jim o harmonii svého smýšlení se zdejším smejšlením zase nový důkaz
dali.
Tento důkaz pozůstával také v tom, že gardistům předměstí Leopoldova
novou korouhev přinesli, a tištěné provolávání o svém německém smýšlení
rozdávali.
Živé leopoldovské předměstí bylo skrze ně ještě jednou tak lidnaté; u
večer po dva dny před velikým hostincem hučela turecká muzika, a po
ulici se vlekl průvod s pochodněmi; z noci byl hřmotný den učiněn; jedlo
se i pilo v hostinci.
Pro člověka, kterýž má okna na ulici a rád by se v noci vyspal, není to
arci věc nejpříjemnější; ale když to pochází od krajanů, myslí si: Šlak
to vem! vždyť neběží pro dvě noci o krk! - Ale jen kdyby to bylo od
krajanů pocházelo! Podle jmena hostů byl by to mohl člověk arci myslit;
Moravané a Čechové jsou odjakživa bratří, neboť pocházejí z jednoho
kmene; ale tenkrát by se byl šeredně omejlil, Moravané tu arci byli,
Moravané z hlavního města, ale kdyby to byl člověk dříve nevěděl, na
nich by to byl nepoznal. Z venčí všecko jako na gardě německé – ba ještě
podivnější; a to pro pásky, jimiž si byli prsa a bedra ozdobili. Tyto
pásky jsou červené a žluté barvy; tedy ani německé, ani moravské.
I vrtalo mi to nemálo mozkem, co to vlastně znamená; až jsem se dobře
známému Moravci svěřil, a ten mi vysvětlil, že je to nynčko barva
moravská!
Já byl jako v Jiříkovu vidění. Až dosavád jsem myslil, že je moravská
barva bílá a červená, nebo bíle-červeně-modrá, poněvadž má Morava bíle a
červeně kostkovanou orlici v modrém poli na štítu; a v skutku také na
Moravě až dosavád červená a bílá barva za národní barvu platila, jako
platí v Čechách! Ale právě toto poslední bylo v posledních časech
příčinou, že se moravská barva přemalovala. Lid, národ o tom arci neví;
ale pánové, co se za vůdce jeho vydávají a co nechtějí o jistém spojení s
Čechami ani slyšet a jiné proti němu ještě popouzejí - ti nechtějí už
ani českou barvu na Moravě ani vidět a přijali žlutočervenou; teď
potřebujou jenom ještě trochu černé, a budou hotoví Němci, což
bezpochyby také zamýšlejí - a já bych se toho rád dočkal, jak bude
poctivý Hanák, Valach nebo Slovák, oči otvírat, až se jednou z rána
probudí a shledá, že se z něho Němec udělal.
Ale nejdivnější při tom ovšem je to, že tato nová móda v národních
barvách, kterou se chce Morava mermomocí od Čech oddělit, takořka od
Čecha pochází.
Jak že? Od koho? - Od pana profesora Šembery, rozeného Čecha, kterýž
prej někde v starých knihách nalezl, že prej kdysi jakýsi císař
moravským stavům erby nažlutil; a sotva vylezl s tím na světlo (to jest:
pan profesor se svým vynálezem): už prej začali moravští páni stavové a
všickni nestavové, co myslejí, že jsou Čechy hladová saně, kteráž by je
po kořisti slídíc pohltila, ti začali Alelujá zpívat, že něco našli,
čím se budou hned na první podívání od Čechů rozeznávat – a povýšili
barvu stavovskou za barvu národní. A národní zástupce, to jest: národní
garda zaplesala s nimi, že nalezla prostředek, jímžto se na věky věků od
Čechů oddělí.
Ó pošetilosti! Jestli co přirozeně k sobě patří a jestli se to v národní
vůli projeví: tedy nebude nic platné všechno vaše červenožluté
vynasnažení: teď nejsou už časy pro takovou politiku: teď se nebude
politika dělat v kancelářích, teď ji dělá čas a jeho duch. Pamatujte si
to pánové!
Dále mě ta milá brněnská garda celého také tím pomátla, že jsem mezi ní
ani slova moravského neslyšel! Nechci sice přisahat, že by minulá, na
150 kvérů sražená pražská garda vesměs byla česky mluvila, kdyby se byla
jednou do Vídně vypravila - (o té nastávající netroufám si ještě nic
soudit, ta bude, jak se zdá, jakýsi extrakt čili vejstřelek národní
obrany) - ale na to bych chtěl přece o hlavu se vsadit, že by si byl
tady aspoň jeden druhý po česku zahovořil, a kdyby byla Vídeň ještě
jednou tak německá, jak se teď německou být vyhlašuje. (...)”
Lidé viděli červeně a stříbrně šachovanou orlici na veřejných zemských budovách, kde byla moravská orlice umístěna.
Citace: HELFERT, Josef Alexander. Der Brünner Landtag im Jahre 1848 und das mährische Landeswappen. Brno: 1897. S. 3. Dostupné online.
Poznámka:
Josef Alexander Helfert,
Der Brünner Landtag im Jahre 1848 und das mährische Landeswappen, 1897,
s. 3: "Auch in Mähren wurde bis zum Jahre 1848 der roth in weiß
geschachte Adler im Landeswappen geführt und allgemein angewendet. An
allen öffentlichen Landesgebäuden, wo der Adler angebracht war, sah man
ihn roth in weiß geschacht,"
Bílá, červená a modrá jsou uváděny jako barvy Moravy i v Novém prostonárodním popisu Čech, Moravy a Slezska z roku 1854 a v některých učebnicích z 19. století.
Citace: Ivan Štarha. Moravské barvy a moravská zemská vlajka. In: CHOCHOLÁČ, Bronislav; MALÍŘ, Jiří. Pocta Janu Janákovi. Předsedovi Matice Moravské, profesoru Masarykovy univerzity věnují k sedmdesátinám jeho přátelé a žáci. Brno: Matice Moravska, 2002. Dostupné v archivu pořízeném 16. července 2016. S. 165-170:168.
Na stavovských vlajkách zdobících vstup do sněmovního sálu moravského
zemského sněmu, pod nimiž táhla do pole za císaře a vlast stará moravská
domobrana, byla ještě v roce 1897 červeně a stříbrně šachovaná orlice v
modrém poli.
Citace: HELFERT, Josef Alexander. Der Brünner Landtag im Jahre 1848 und das mährische Landeswappen. Brno: 1897. S. 3. Dostupné online.
Poznámka:
Josef Alexander Helfert,
Der Brünner Landtag im Jahre 1848 und das mährische Landeswappen, 1897,
s. 3: "und jetzt noch tragen die den Eingang zum Landtagssaale
schmückenden ständischen Fahnen, unter welchen die alte mährische
Landwehr für Kaiser und Vaterland ins Feld gezogen war, diese Farben.
Der Adler war im blauen Felde."
