Odpověď na častý dotaz ve „sporu o podobu tzv. moravské vlajky“ a především vhodnost užívání tohoto symbolu

Odpověď na častý dotaz ve „sporu o podobu tzv. moravské vlajky“ a především vhodnost užívání tohoto symbolu je velice prostá, dovolte mi ale určitý obsáhlejší kontext:

Na svrchovaném území České republiky (tj. Čech, Moravy a části Slezska) platí historicky i právně (republikou) potvrzený heraldický stav zavedený (v případě znaků Čech a Moravy českým králem a moravským markrabětem Přemyslem Otakarem II.) od poloviny 13. století až dosud (viz velký státní znak České republiky i státní trikolóra a vlajka).

Kromě krátké epizody ve válečných letech 1915–1918, kdy bylo šachování moravské orlice (vídeňským dvorem de iure) změněno ze stříbrno/bílo­‑červeného na zlato/žluto­‑červené. Čemuž odpovídala již ona „nešťastná“ (nikdy neuzákoněná!) žluto­‑červená bikolóra/vlajka z druhé poloviny 19. století, proklamovaná (revoluční) moravskou zemskou „samosprávou“ v roce 1848, jako tehdy „pochopitelný“ symbol „odlišení se“ Moravy od Čech (s bílo­‑červenou bikolórou/vlajkou) v rámci mnoha zemí rakouského soustátí (kdy Čechy, Morava a tzv. rakouské Slezsko již netvořily správní celek, tak jako např. Uhry; viz Rakousko­‑Uherské vyrovnání).

Čili musí platit jenom jedna oficiální podoba moravské orlice (což je mezinárodní heraldický „terminus technicus“, podobně jako termíny český lev či slezská orlice) se stříbrno/bílo­‑červeným šachováním. Prostě nemohou existovat „dvě (různé/jiné) moravské orlice“ (dva odlišní čeští lvi atd. apod.). Pak by nebylo možné s termínem „moravská orlice“ (bez přívlastku) pracovat.

Tak tomu bylo po celou dobu trvání monarchie od zavedení heraldického symbolu Moravy, v polovině 13. století (s výjimečnou změnou v letech 1915 až 1918, viz výše), a opět je od roku 1918 po vzniku demokratické republiky (viz v zákoně o státní vlajce a znacích Československé republiky z roku 1920, nyní na základě Ústavy ČR v zákoně č. 3/1993 Sb., o státních symbolech ČR).

To se ostatně logicky odráží i v právoplatné symbolice (všech) krajů (krajských znaků a vlajek). Viz zákonné odborné popisy znaku a vlajky Jihomoravského kraje (cituji z rozhodnutí předsedy Poslanecké sněmovny č. 31 z 25. 11. 2003), které jsou určující a rozhodující:

„Modro­‑červeně čtvrcený štít, v prvním poli moravská orlice, ve druhém poli stříbrné břevno pod stříbrným temenem, ve třetím poli zlatý vinný hrozen s listem a úponkem, ve čtvrtém poli zlato­‑červeně šachovaná korunovaná orlice se zlatou zbrojí.

„Čtvrcený [vlajkový] list. Horní žerďové pole modré s moravskou orlicí. Dolní žerďové pole červené se žlutým vinným hroznem s listem a úponkem. Horní vlající pole tvoří čtyři vodorovné pruhy, střídavě bílé a červené, v poměru 1:2:2:2. Dolní vlající pole modré se žluto­‑červeně šachovanou korunovanou orlicí se žlutou zbrojí.


Stejná praxe platí pro všechny kraje ležící zcela nebo z části na Moravě.

Povšimněte si zde právě onoho uplatnění oficiálního termínu (spojení) „moravská orlice“ (tj. jednoznačného a terminologicky mezinárodně přesného značení stříbrno/bílo­‑červeně šachované orlice), kdy již není nutno její dílčí detaily (včetně tinktur zbarvení apod.) uvádět. A oproti tomu nezbytný popis druhé zlato/žluto­‑červené (de iure ne moravské) orlice coby historického prvku na paměť (kéž by usmíření) sporů o rozdílnou symboliku Moravy, tak jak bylo různé státoprávní postavení této země. Viz ve své době neplatná ingerence císaře Friedricha Habsburského listinou z roku 1462 pro moravské stavy (zásahem do zemských práv tehdejšího suveréna českého krále a moravského markraběte Jiřího z Poděbrad). Ale pak především v době vyhroceného nacionalismu po roce 1848 (neoficiálním, ale o to úpornějším zaváděním zlato­‑červeného šachování orlice a rádoby moravské zemské žluto­‑červené vlajky), či v letech nacistické okupace.

I z tohoto důvodu Ministerstvo vnitra ČR vydalo na svém webu jako oficiální stanovisko odborný text (někdejšího) ředitele Moravského zemského archivu v Brně a heraldika PhDr. Ivana Štarhy, experta Podvýboru pro heraldiku a vexilologii Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, viz:

https://www.mvcr.cz/clanek/historie­‑moravske­‑barvy­‑a-moravska­‑vlajka.aspx

Z něho plyne, že jedinou nekolidující (a nekonfliktní) tzv. moravskou vlajkou je a může být pouze ta, která nese právoplatnou (tj. zákonnou) podobu moravské orlice (čili stříbrno/bílo­‑červeně šachované v modrém poli)!

Ač se to běžnému občanovi (laikovi) na první pohled nezdá, v důsledku jde totiž (právně) o nesmírně důležitou (byť zdánlivě „jenom“ symbolickou) nezbytnost (ústavní) jednoty našich historických zemí i státních barev čili státní bílo­‑červeno­‑modré trikolóry a státní vlajky, tak jak je definuje zákon. Viz naše společné barvy (bílá a červená) pro Čechy (tj. stříbrný/bílý český lev v červeném poli) i Moravu (stříbrno/bílo­‑červené šachování moravské orlice), plus třetí modrá barva (z modrého  štítu Moravy, v době existence Československa i ze slovenského znaku modrého trojvrší se stříbrným/bílým dvojramenným křížem v červeném poli). Jakákoliv odlišnost tinktur těchto symbolů je proto nemyslitelná a nepřijatelná, jelikož v opačném případě „vizuálně ruší“ výsostnou symboliku jednoty ČR, která je unitárním, ne spolkovým či federálním státem!

Samozřejmě mnozí chápeme (demokratické) politické snahy různých tzv. moravistických stran a hnutí, které usilují o „samostatné či samostatnější“ postavení Moravy čili zemské či spolkové aj. státní zřízení, zrušení stávajících (umělých) krajů atd. apod., k čemuž využívají i vlastní a zcela záměrně odlišnou symboliku Moravy od té oficiální na základě své interpretace a cílů. Celkem logicky ji opírají o zmíněné nacionalistické snahy 19. století, které nás přivedly k první světové válce (a vlastně i té druhé).

V současné době proto zmíněné „moravistické organizace“ kladou na dobový relikt 19. století, tj. onu žluto­‑červenou bikolóru/vlajku (protože je snadno zaměnitelná s oficiální vlajkou hl. města Prahy) navíc i štít s neplatným znakem, vydávaným za znak Moravy (tj. moravskou orlicí se změněným šachováním z bílé/stříbrné na žluté/zlaté) s odkazem na jeho údajné „polepšení“ císařem v roce 1462 „ze stříbra na zlato“, třebaže v heraldice jsou si všechny tinktury rovny.

To všechno by bylo možné pochopit a tolerovat i v kontextu zmíněných politických snah (programu), ale je to naprosto nepřijatelné, pokud takovýto (navíc uměle vytvořený) interní historizující symbol (vyjadřující určité politické postoje a cíle i vlastní výklad dějin Moravy), dotyčné organizace „podbízejí“ našim obcím aj. organizacím, úřadům apod. s douškou, že „přeci o nic podstatného nejde, jenom vzpomínku na staré časy“, kdy byla Morava „samostatná“, dodejme provincie rakouského mocnářství, bez přímé právní vazby z Čechami (o to jde asi žel především).

Vůbec tedy „není jedno“ (jak často mezi laiky zaznívá), která „moravská vlajka“ se vyvěšuje. Kéž by to byla v dnešní post­‑faktické době pravda! Pokud totiž příslušné veřejné subjekty na našem státním území zmíněnou „zpolitizovanou“ symboliku „jiného postavení“ Moravy (určitého názorového uskupení či spolku) používají, slouží tak (většinou nevědomky) osobním a politickým cílům dotyčných lidí z oněch moravistických hnutí. Pochybuji o tom, že se přitom jedná o (většinové) stanovisko a přání voličů v daném místě (obci), aby např. vedení té které radnice takto svévolně (či z neznalosti nebo podvedení) postupovalo, neboť mizivé volební výsledky oněch „moravistických stran“ hovoří samy za sebe (naštěstí).

V podstatě lze tuto problematiku trochu nadneseně přirovnat k (mezinárodně a ideologicky) spornému vyvěšování tibetské či tchajwanské vlajky, nebo používání komunistických či nacistických aj. bývalých či zprofanovaných symbolů.

Lepším příkladem nám může být Španělsko, kde Katalánský region má svou oficiální (tzv. heraldickou) vlajku (tvořenou žlutými a červenými pruhy), která je zde úředně používána a vychází z platného státního znaku Španělska (jeho korunních zemí, v tomto případě znaku Aragonu). Dala by se proto přirovnat i k naší heraldické moravské modré vlajce s bílo­‑červeně šachovanou orlicí (dle velkého státního znaku ČR). Oproti té oficiální katalánské (jen pruhované) vlajce jsou však demonstranty aj. používány separatistické symboly a proto i záměrně (částečně) odlišné „katalánské vlajky“, které mají navíc klín s hvězdou (v různých barevných variantách, pod vlivem pravicové či levicové orientace, v důsledku někdejší španělské občanské války, krveprolití a teroru).

Závěrem: Každá samospráva i jiná veřejná instituce v ČR (na Moravě) tak musí v případě vyvěšení tzv. moravské vlajky (i proto, že kromě státní vlajky, vycházející ze státní bílo­‑červeno­‑modré trikolóry, a zákonných krajských a komunálních vlajek, žádná jiná naše vlajka není ošetřena právní úpravou) velice dobře zvážit nestranné odborné vysvětlení a doporučení (viz např. text na webu Ministerstva vnitra ČR) a být si vědoma toho, co tím kterým symbolem veřejně vyjadřuje a deklaruje! Žel to dnes již není jenom „neškodný“ projev „lásky k Moravě“. Z toho důvodu je možné bezproblémově a s čistým svědomím i dobrým vědomím (chcete­‑li neutrálně) používat pouze tzv. heraldickou moravskou vlajku, modrou s bílo­‑červeně šachovanou orlicí (podobně je nestrannou heraldickou vlajkou Čech červená s bílým českým lvem a heraldickou vlajkou Slezska žlutá s černou slezskou orlicí).

Použitím žluto­‑červené bikolóry (navíc uměle doplněné neplatným znakem Moravy!) se totiž dnes již nostalgicky nepřipomíná „nějaká minulá a krátkodobá existence Provinz Mähren“ ve druhé polovině 19. století, ale viditelně podporují názory a postoje určitých „moravistických organizací“, které tento symbol považují (zcela pochopitelně) za vlastní, veřejně jej šíří a proklamují, s ním jdou do (svého) politického klání. Nejenom každý starosta či jiná veřejná osoba nebo instituce v ČR (na Moravě) musí proto v takové chvíli zvážit, zda se takové aktivitě propůjčí.

V důsledku toto všechno často nakonec vede k tomu, že radnice, krajské úřady a další veřejné instituce „znechuceně“ upouští i od příležitostného (kulturního) zviditelnění (zákonné) symboliky Moravy a nechtějí s daným  tématem mít raději vůbec nic společného, což je druhý zbytečný „extrém", vyvolaný však nevyžádanou „agresivitou“ určité malé (aktivistické) skupiny některých velmi činorodých „moravistů“.

Výzva Moravské národní obce

Na podporu iniciativy "Za vyvěšování moravské vlajky" vzniklé v roce 2009 se Moravská národní obec se svou výzvou obrací na úřady samospráv na Moravě a také v Čechách. V ní předkládá informace o moravské vlajce a příznivá vyjádření některých zastupitelů. Spolupráci s účastníky iniciativy v letech 2010 až 2012 vedl Vladimír Novotný. Technické zabezpečení a interaktivní mapu měl na starost Vojtěch Říha, členové Společné rady Moravské národní obce. Účinek iniciativy postup­ně narůstal. Vyvěšování moravské vlajky zaujalo české a moravské sdělovací prostředky, které o ní pravidelně podávaly zprávy. První tisková konference proběhla v roce 2013, kdy řízení převzala místopředsedkyně Moravské národní obce Lenka Holaňová.
 
Citace:
Historii Moravy si vyvěšením její vlajky připomene 750 radnic. Dostupné online.

Z pohledu Moravské národní obce se o výzkum historie moravských symbolů zasloužil její člen Jan Studeník.
 
Citace:
MNO: OLOMOUC – Minireportáž z konference vlajkové iniciativy (2. listopadu 2013), in: zamoravu.eu, 19. listopadu 2013. Dostupné online.
Zvláštní poděkování místopředsedkyně Moravské národní obce, in: zamoravu.eu, 3. července 2015. Dostupné online.

Byly vytvořeny zvláštní internetové stránky, jejichž účelem mělo být přiblížení historie a současnosti moravských symbolů.
 
Citace:
MNO: Moravská vlajka, barvy a symboly. Dostupné online.

O vyvrácení historiografických názorů např. Vladimíra Růžka a Ivana Štarhy jdoucích proti názorům představeným na stránkách Moravské národní obce se snažil Rostislav Svoboda.
 
Citace:
Svoboda Rostislav, Zemské vlajky Moravy, Čech a Slezska, in: zamoravu.eu. Dostupné online.
Svoboda Rostislav, Historické symboly. Zemské vlajky Moravy, Čech a Slezska, in: Veřejná správa, 25-26, 2013, s. 36-40. Dostupné online.
Svoboda Rostislav, Odpověď na studie PhDr. Ivana Štarhy ohledně moravské vlajky. Dostupné online.
Odpověď na studie PhDr. Vladimíra Růžka ohledně moravské vlajky. Dostupné online.

Skutečnost, že se proti snaze o vyzdvižení žlutočervené bikolóry se žlutočerveně šachovanou orlicí se žlutou korunou a zbrojí a žlutým jazykem v modrém štítu uprostřed jako vlajce mající symbolizovat Moravu a jejímu vyvěšování na radnicích ozývají i jiné hlasy volající po používání symboliky vycházející ze znaku Moravy, v roce 2014 hodnotil ze své pozice předseda Moravské národní obce Jaroslav Krábek v textu Komu vadí moravská vlajka?. Jiný názor vnímal jako úsilí o narušení akce a pokud možno zamezení jejího rozšíření. Pro první roky iniciativy za těmito snahami vidí osobní ambice několika moravských aktivistů, jež chápe jako prosazování svých vlastních návrhů nové podoby moravské vlajky. Jako nositelé jiných názorů, které vnímá jako odpůrce iniciativy, se podle Jaroslava Krábka měli zakrátko objevit noví vůdcové. Z nich jako prvního uvádí redaktora časopisu Týden Ivana Motýla, a po něm učitele zpěvu Pavla Josífka, toho času v Anglii. Tito dva měli stát za nárůstem činnosti proti iniciativě, jíž přiznává cílenost a sofistikovanost, soustřeďující se v Praze a u lidí s Prahou svázaných profesně. Podle Jaroslava Krábka odpůrci na začátku předstírali dobrý úmysl a kladný vztah k Moravě a z toho plynoucí používání správné moravské vlajky. Tímto měli navázat na své moravské předchůdce, postupně odsunuté do pozadí. Jejich skutečné záměry se však měly zanedlouho postupně odhalit. Za zlom považuje prohlášení vlajkové iniciativy a Moravské národní obce, že: "Moravská národní obec nestanovuje ani nikomu nepředepisuje podobu vlajky, kterou má vyvěsit. Masově vyvěšovanou vlajku, kterou doporučuje a která vznikla spontánně v občanském prostředí, považuje za Symbolickou občanskou vlajku.", čímž měli být jím zmiňovaní "pražští odborníci" přinuceni ke změně argumentace, k větší tvrdosti a násilnosti. Jako ukázku tohoto nového přístupu uvádí názory o vhodnosti navrhnutí a schválení moravské vlajky odborným orgánem Poslanecké sněmovny, a dále, že jen znaky a vlajky krajů, které jsou schváleny Poslaneckou sněmovnou, jsou správnou a jedině možnou výchozí variantou moravského znaku a praporu aj. Cituje tedy myšlenky obsažené v textech Vladimíra Růžka a Ivana Štarhy. Vyvozuje z toho, že vůbec nejde o barvy nebo symboly, ale o to, že je na Moravě vyvěšována vlajka, která nebyla schválena v Praze. Jako základní spornou otázku, kterou uvozuje další část svého textu, pak předkládá: "Má Morava právo rozhodovat o svých věcech sama, nebo musí vždy o všem rozhodovat Praha?".

Citace:
Komu vadí moravská vlajka?, in: Moravská obec 24/2014, zpravodajský list Moravské národní obce, 20. března 2014, s. 2-3. Dostupné online. 

Počátky výzvy k vyvěšení moravské vlajky

Některé moravské obce vyvěšovaly coby moravskou vlajku již od 90. let 20. století žlutočervenou bikolóru.

Citace:
Historie vlajkové iniciativy. MNO. Dostupné online.

V roce 2007 začaly být radnice oslovovány šířeji. První výzvou za vyvěšení moravské vlajky má být výzva Milana Kocourka z 1. března 2007, kterou odpověděl na vyvěšení tibetské vlajky v Brně.

Citace:
KOCOUREK, Milan. Brněnští radní statečně vyvěsí. Moravský výběr. 1. března 2007.

Na základě osobní výzvy Stanislava Blažka bylo schváleno vyvěšení moravské vlajky 5. července 2008 v Kyjově, Tvarožné a Dlouhé Loučce u Uničova. 

Citace:
NOVOTNÝ, Vladimír. Moravské vlajky na radnicích. Hlas Moravy 8/2008 (občasník strany Moravané). 22. července 2008, čís. 8, s. 8-9.

Tyto zkušenosti vedly Moravskou národní obec ke zpracování letáku s informacemi k moravské vlajce. První informační leták pochází ze srpna 2008.

Citace:
Historie vlajkové iniciativy. MNO. Dostupné online.

Moravská národní obec pak v následujícím roce 17. dubna 2009 vydala vlastní výzvu k vyvěšení moravské vlajky: "Vážení občané, v současné době se čím dál tím více opět začínají na území Moravy používat moravské zemské vlajky. Připojte se i VY ja­ko nemálo jiných občanů a institucí. Používejte i VY moravskou zemskou vlajku při různých společenských nebo sportov­ních akcích, státních svátcích (například svatého Cyrila a Metoděje), či u jiných vhodných příležitostí. Užívání vlajky NENÍ politický čin, ale projev zdravého moravského patriotismu.".

Citace:
MNO: Moravská zemská vlajka — VÝZVA!. Moravská obec 13-14/2009 (zpravodajský list Moravské národní obce). 17. dubna 2009. Čís. 13-14, s. 54. Dostupné online.
Výzva k vyvěšení moravské vlajky (2009). MNO. Dostupné online.

Na podzim 2009 přišel Martin Zeman s nápadem, jak lépe Moravu dostat do podvědomí obyvatel a přimět je k zamyšlení. Myšlenka spočívala v nahrazení vlajky Fakulty podnikatelské před budovou VUT v Brně, Kolejní 4, kde společně sídlily Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií a Fakulta podnikatelská, moravskou vlajkou. Byla oslovena řada lidí, kteří jej odkázali na děkanku Fakulty podnikatelské Annu Putnovou. S ní pak proběhla výměna stanovisek, komunikace ale skončila pro záměr neúspěšně. Ve své žádosti Martin Zeman popsal "žluto-červenou bikoloru, která je buď samotná, nebo s erbem Moravské orlice uprostřed"

Citace:
Historie vlajkové iniciativy. MNO. Dostupné online.

Martin Zeman se proto 16. listopadu 2009 obrátil s žádostí "jejímž cílem je upevnit národní hrdost obyvatel Moravy, tedy Moravanů" na brněnský magistrát, když poprosil brněnského primátora Romana Onderku o vyvěšení moravské vlajky na radnici. Konstatoval přitom, že: "Mnoho Moravanů ani netuší, že Moravská vlajka existuje nebo že se mohou hlásit k Moravské národnosti, a proto by bylo dobré jim to tímto krokem připomenout".

Citace:
Historie vlajkové iniciativy. MNO. Dostupné online.

Roman Onderka v odpovědi vyjádřil radost nad vlastenectvím Martina Zemana a jeho zájmem o Moravu. Podle něj však nebylo možno moravskou vlajku vyvěsit kvůli státnímu uspořádání České republiky a jejímu členění na kraje. Konstatoval, že "hrdost na moravský původ lze vyjadřovat i jinak, než jen vyvěšením vlajky". Aby získal podporu pro svoji argumentaci, požádal Martin Zeman o stanovisko Českou vexilologickou společnost, kde jeho podání obsáhle vyřídil její místopředseda Pavel Fojtík. Pavel Fojtík přitom za vhodný historický symbol označil modrou vlajku s moravskou orlicí, jak už byla ve formě praporce vyobrazena na středověkém portrétu markraběte Jošta, a poznamenal, že "dnes je oficiální moravská orlice stříbrno-červená, protože v takové podobě je oficiálně součástí velkého státního znaku České republiky a bylo tak tomu i za první republiky.". S tímto stanoviskem se Martin Zeman znovu obrátil na Romana Onderku, ale opět neúspěšně, když k moravské vlajce Magistrát města Brna vydal stanovisko, kde mimo jiné napsal (Eliška Balaščáková): "Vzhledem k právní neexistenci Země moravské není moravská vlajka oficiálním státním či samosprávným symbolem, její vzhled a užití nejsou nyní kodifikovány žádným speciálním zákonem." (Magistrátem města Brna byla moravská vlajka vyvěšena v roce 2011 jako žlutočervená bikolóra se znakem - kvůli odlišení od vlajky hlavního města Prahy). Martina Zemana následně Moravská národní obec pozvala na schůzku, při níž byla domluvena další spolupráce, Martin Zeman vyplnil přihlášku do Moravské národní obce "a „zábava“ mohla začít". Po půl roce od zahájení spolupráce, v den sv. Cyrila a Metoděje 5. července roku 2010, vlajku vyvěsilo sedmdesát tři moravských radnic a objevila se i na budově Krajského úřadu Jihomoravského kraje v Brně.
 
Citace:
Historie vlajkové iniciativy. MNO. Dostupné online.

Otevřený dopis představitelům Moravské národní obce

Situace používání vlajkového symbolu, který má myšlenkový a technicko-ekonomický problém, částí promoravského obyvatelstva vedeného některými spolky a politickými silami při různých vystoupeních byla předtím hodnocena například Jaroslavem Nesibou, autorem jednoho z návrhů na zcela novou podobu moravské vlajky.

Poznámka:
Jméno Jaroslava Nesiby je čas od času připomínáno i v souvislosti se snahami o udržování a obnovu hraničních kamenů na historické moravskočeské hranici.

Citace:
Hraniční kámen se přestěhoval z Kukle do Pomezí. Dostupné online.
Symbolika země Moravy. Dostupné online.

Ten začátkem roku 2010 pro Moravskoslezskou akademii pro vzdělání, vědu a umění na základě informací od Aleše Brožka, Milana Bubna, Lubomíra Havlíka, Milana Hlinomaze, Hanse-Ulricha Herzoga, Evelina Oberhammera, Stanislava Řeháka, Pavla Sedláčka a Ivana Štarhy zpracoval zprávu o žlutočervené bikolóře se znakem, již nazval Otazníky nad moravskou vlajkou. 

Citace:
Otazníky nad moravskou vlajkou. Dostupné online.
Novináři jižní Moravy: Respektujme důstojnost moravského markraběte (2017). Dostupné online.

Představitelům Moravské národní obce byl 23. července 2013 jako Výzva Moravanů Moravské národní obci dán na vědomí otevřený dopis, jímž tito Moravané vyjádřili odpor proti symbolice zaváděné MNO a nabádali k ukončení její propagace. Podepsaní nesouhlasili s tím, aby se MNO nebo nějaká jiná organizace sama nazvala zástupcem Moravanů. Podle signatářů Moravská národní obec opakovaně zneužila jména a výroky některých historiků a archivářů, aby uspěla ve své činnosti: "Toto vaše chování vrhá nelibé světlo na nás ostatní na Moravě." Moravská národní obec v dopisu byla mimo jiné vyzvána: "Zastavte šíření falešné žluto-červené vlajky po Moravě!".

Citace:
Výzva Moravanů Moravské národní obci. Dostupné online.

Informování o vlajkové iniciativě v médiích

Známou postavu moravského hnutí, jednatele Za Moravu o. s., Pavla Michaela Josífka v roce 2013 k zamyšlení přivedl článek o novém moravském obchodě v Brně na Renneské třídě, jehož majitelem měl být Jiří Máca, člen Moravské národní obce, jenž byl vydán v Brněnském deníku. Napadlo jej položit otázku, zda noviny vůbec ví, čemu článkem dělají reklamu.

Jako zastánce Moravy se Pavel Michael Josífek rozhodl redakci seznámit s některými jí možná neznámými podrobnostmi ohledně způsobu propagace moravské vlajky a jejího vyvěšování ze strany Moravské národní obce, s poukazem na dokumenty, jimiž Moravská národní obec starosty moravských obcí přesvědčuje k vyvěšení jí upřednostňované vlajky. Zaujaly jej otázky: "Co znázorňuje ona žluto-červená vlajka na fotografiích? Proč zlato-červeně šachovaná orlice, když na dnes stále platném zemském znaku Moravy je šachování stříbrno-červené?".

Šéfredaktorovi Brněnského deníku proto napsal dopis, v němž přiznal, že důvody, pro něž to všechno Moravská národní obec dělá, jsou mu záhadou. Uvažoval o tom, že by tu snad mohl být nějaký skrytý politický záměr. Členové a přívrženci MNO se svými vyhraněnými politickými názory, např. na stránce Facebook, ovšem zas až tak netají.

Odpovědi Pavlu Michaelu Josífkovi daly odborné expertízy. O vývoji od žlutočervené historické bikolóry k bikolóře se znakem dále řekl: "Byla to původně pouhá bikolora, tedy bez onoho pokaženého zemského znaku Moravy. A to přesně do té doby, než jim někdo v Praze při demonstraci proti pragocentrismu řekl, že drží v ruce vlajku hlavního města Prahy a vypadají tedy dosti hloupě."

Citace:
Dopis šéfredaktorovi Brněnského deníku 2013 č. 1 (Pavel Michael Josífek, 2013). Dostupné online.

Grafické znázornění obcí účastnících se vyvěšování moravské vlajky v mapě iniciativy

V červnu 2013 byl Jindřichem Žaludkem redakci časopisu Veřejná správa zaslán dopis, v němž reagoval na ohrazení se předsedy Moravské národní obce (MNO) Jaroslava Krábka z 3. června 2013 proti článku Vladimíra Růžka ve Veřejné správě: "Není ani pravdou, jak tvrdí pan Krábek, že starostové vyvěšují modrou moravskou vlajku kvůli její líbivosti. Jsem s několika starosty v kontaktu a mohu potvrdit, že důvod je historický, vexilologický a právní, nikoliv pouze estetický. Modré vlaječky však v interaktivní mapě MNO pochopitelně chybí.". Poukázal na to, že v případě žlutočervené vlajky (s přidaným znakem) jde o symbol, který si na svém setkání 22. září 2007 v Kojetíně odhlasovala politická strana Moravané. Upozornil na to, že si právo rozhodovat o zemských symbolech svévolně přivlastnila jedna z politických stran bez toho, že by k tomu měla pověření od obyvatel Moravy. Jindřich Žaludek proto Moravskou národní obec vícekrát vyzval k tomu, aby pro vyvěšení ve významné dny související s dějinami Moravy nabízela prapory s moravskou orlicí, která je s jednou výjimkou, jíž je Jihočeský kraj, přítomna na všech krajských vlajkách krajů rozkládajících se zcela anebo zčásti na území Moravy, a je ve druhém poli velkého státního znaku České republiky.

Citace:
Dopis redakci časopisu Veřejná správa (Jindřich Žaludek, červen 2013). Dostupné online.

Výzva Moravanům

Jiří Zvoníček ve své výzvě Moravanům 12. února 2013 vedle toho, že probral význam státního svátku 5. července a propojení tzv. vlajkové iniciativy s jeho oslavami, předestřel svůj názor na dopady nejednotnosti v k tomu účelu využívaných symbolech. Jeho záměrem bylo předložením argumentů umožnit různým skupinám zvážení situace a odložení do roku 2012 již značně se rozrostlé řádky symbolů a sjednocení se na jednom symbolu - na tom nejstarším známém: "za jednotný prapor pro celou Moravu".

Citace:
Výzva Moravanům (Jiří Zvoníček, 12. února 2013). Dostupné online.

Tento postoj podpořilo v témže roce odborné vexilologické stanovisko České vexilologické společnosti k moravské vlajce z 1. června 2013.

Citace:
České vexilologické stránky: tiskové zprávy a stanoviska České vexilologické společnosti: odborné vexilologické stanovisko k moravské vlajce. Dostupné online.